Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Popravy českých pánů 1

Poprava na Staroměstském náměstí v Praze

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621

Staroměstské náměstí před popravami

Smutnou noc před popravou strávili nešťastní odsouzenci na Staroměstské radnici. Na večer sem byli z Pražského hradu převezeni odsouzenci stavu panského a rytířského. Pět z nich bylo uvězněno na Novoměstské radnici. Pro potěchu jim bylo dovoleno povolat si kněze svého vyznání. M. David Lippach, německý farář od Salvatora na Starém městě, potěšoval pět členů svého sboru. Staroměstské náměstí v průběhu poprav Novoutrakvisté si povolali faráře od sv. Havla Víta Jakše a faráře od sv. Mikuláše M. Viktorína Vrbenského. Po půlnoci je pak přišel navštívit u sv. Mikuláše na Malé Straně Jan Rosacius. Jen sedmi odsouzencům z Jednoty bratrské nebylo dovoleno povolat k sobě své kazatele. [5] Nejprve šlo o to, aby byli potrestáni hlavní vůdci českého stavovského povstání a aby byl český národ připraven o své nejpřednější muže. Kníže Karel Lichtenštejn byl ustanoven správcem českého království. 20. února 1621 bylo 61 nejdůležitějších osob uvězněno v Praze a postaveno před soud. Rozsudek soudu byl poslán do Vídně císaři Ferdinandovi, aby ho potvrdil. Jesuité prosili císaře, aby se nelekal potřebných poprav. Ferdinand po noci plné úzkosti podepsal rozsudek smrti nad 27 odsouzenci. Z nich bylo dvacet dva Čechů a pět Němců. [2]

Staroměstské náměstí v průběhu poprav

U radnice bylo postaveno veliké lešení, asi 20 kroků dlouhé i široké, potažené černým suknem, na něž se vstupovalo z prvního poschodí radnice tj. z terasy nad krámky. Jak udeřila pátá hodina, zazněla z hradu rána z děla. Brány města se uzavřely, na náměstí vytáhlo vojsko. V tu chvíli přišli císařští rychtáři na radnici a vězněným oznámili, že je hodina exekucí a aby se připravili na to, že kdo bude volán, má jít. Všechny popravy vykonal Jan Mydlář, jinak Sládek, ve čtyřech hodinách čtyřmi meči. Exekuce trvaly od páté hodiny ranní až do desáté na půl orloje.

Na místě zde v dlažbě vyznačeném
stálo popraviště, na kterém v pondělí
dne 21. června L.P. 1621 od hodiny páté až
do deváté ranní obětovalo život svůj
pro hájení svobody Království českého
těchto dvacet sedm mučedlníků:
(jména popravených...)
Pamětní deska popravených 27 českých pánů

Kat se žádného, které stínal, rukama nedotýkal, nedal se nikým spatřit, kromě Jesenia, jemuž řezal jazyk. Nechal se spatřit také těmi třemi, které věšel. Tito viseli do večera a během soumraku byli katem a čtyřmi hrobníky spuštěni, vloženi do truhel a neseni do hrobů. Kutnour ke sv. Havlu, Sušický k sv. Benediktu a Vodňanský ke sv. Kříži. Těla stínaných byla ihned po exekuci skládána do připravených truhel, dávána na vůz a každé vezeno tiše k svému místu, bez zvonění a zpěvu. [6] Hlavy byly vystaveny na potupu všemu českému evangelickému lidu v železných krabuších na Staroměstské mostecké věži. [2]

Popravy stětím nebo oběšením vykonány

Přestože Staroměstské náměstí tehdy zaplnily tisíce zvědavců, očitých svědků poprav, nezachovalo se nám zcela jednoznačné pořadí vykonávaných rozsudků ani jejich přesný průběh. Dodnes se například chybně traduje, že vůdci našeho velkého povstání proti Habsburkům byli přiváděni k exekuci na vysoké dřevěné lešení ze Staroměstské radnice přímo oknem v prvním patře, v místech, kde jsou dnes v dlažbě chodníku vyznačeny bílé kříže.

Ve skutečnosti všichni odsouzení normálně scházeli z patra po schodech před radnici, obešli roh její věže a potom vystoupili na dřevěné pódium. Deset urozených pánů šlechtického stavu, a navíc ještě dva měšťané, byli sťati postupně čtyřmi popravčími meči a zbývajících patnáct měšťanů bylo oběšeno buď na břevně vystrčeném z okna v patře staroměstské radnice, anebo na šibenici, která stála o nějakých třicet čtyřicet kroků dále od popravčího pódia směrem k dnešní Pařížské ulici.

(pozn.: Jan Kuttnaur z Sonnenšteina a Šimon Sušický z Sonnenšteina byli oběšeni na trámu vysunutém ze Staroměstské radnice a Nathanael Vodňanský z Uračova na šibenici, postavené na popravčím pódiu. Hlava Jana Šultyse z Felsdorfu byla vystavena v Kutné Hoře a hlava Maxmiliána Hošťálka z Javořic v Žatci.)

Umístění sťatých hlav a rukou

Těla a hlavy popravených

Pódium s odsouzenci během poprav 27 českých pánů

Mistr popravčí měl podle rozsudku za povinnost těla několika předních vůdců povstání, kteří byli odsouzeni ke stětí mečem, jak bylo tehdy zvykem, ještě rozčtvrtit a pak je se svými holomky rozvěsit všem pro výstrahu na šibenicích nebo pranýřích na dnešním Václavském, Karlově, Staroměstském a Malostranském náměstí. Ani to však triumfujícímu vítězi, císaři Ferdinandu II., nestačilo. Všech dvanáct hlav největších provinilců, tří českých pánů, Jáchyma Ondřeje Šlika, Václava Budovce z Budova a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, sedmi rytířů a také hlavy dvou měšťanů, právníka Jiřího Hauenschilda z Fürstenfeldu a lékaře Jana Jesenského, mělo být veřejně vystaveno.

(pozn.: zbývající jména – Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Jindřich Otta z Losu, Bohuslav z Michalovic, Valentin Kochan z Prachové, Tobiáš Štefek z Koloděj, Kryštof Kober z Koberšperku)

Staroměstská mostecká věž

Kat Mydlář vynesl těchto dvanáct hlav hned odpoledne po vykonané exekuci ve dvou putnách, tak jak mu bylo nařízeno, na Staroměstskou mosteckou věž a tam je z horního ochozu jednu po druhé vystrčil nabodnuté na dlouhých železných prutech v drátěných koších, aby byly všechny zdola dobře viditelné. Šest jich pak trčelo z věže na staroměstskou stranu a šest na opačnou stranu směrem k Menšímu Městu pražskému, právě nad vstupem na vlastní most.

Na hlavu hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, a stejně tak i na hlavu doktora práv Jiřího Hauenschilda, položil podle příkazu také jejich odťaté pravice, kdežto na hlavu univerzitního rektora Jana Jesenského položil jeho jazyk, který mu ještě před popravou zaživa vyřízl.

Hlavy byly pro výstrahu všem stále na očích

Jako kdyby se proti této děsivé výzdobě Staroměstské mostecké věže vzbouřila sama příroda, prudký déšť příštího jara zviklal některé železné pruty s drátěnými koši natolik, že 11. března roku 1622 spadla i s košem na mostní stranu věže hlava Prokopa Dvořeckého z Olbramovic a brzy nato ještě další hlava. Obě spadlé hlavy však musely být na příkaz císaře znovu umístěny na ochoz věže a vystaveny nadále s ostatními pro výstrahu všem poddaným a na posměch poraženým, neboť Ferdinand II. byl ve své kruté mstě důsledný a neoblomný.

Pouze hlava pana Jáchyma Ondřeje Šlika odtud byla po roce katem sňata, neboť císařský majestát dne 9. května roku 1622 vyhověl prosbě hraběnky Šlikové a povolil jí vydat hlavu popraveného manžela, aby ji mohla důstojně uložit do hrobu k pohřbenému tělu. Všech zbývajících jedenáct hlav však dál potupně trčelo z horního ochozu Staroměstské mostecké věže na její východní i západní stranu vystaveno rozmarům počasí a zvolna tam zahnívalo v drátěných koších na železných prutech. [9]

Dohra popravy

Městský úředník Mikuláš Diviš byl na Staroměstském náměstí přibit k šibenici za jazyk, za to, že přivítal krále Fridricha při jeho vjezdu do Prahy. Další tři městské úředníky kat vymrskal metlami z města. Potom byla vykonána pomsta na Martinu Fruweinovi, který ve vazbě zemřel a tak se vymknul „spravedlnosti“. Jeho tělo bylo na Bílé hoře rozčtvrceno. [2]

 

 

Poslední úprava: 23. listopadu 2012, Copyright © 2000–2012 Tomáš Voříšek, e-mail: