Matyáš
24. 2. 1557 Vídeň až 20. 3. 1619 Vídeň. Král český a uherský, císař římský a německý.
Matyáš u Viléma Oranžského
Císař Maxmilián II. byl nucen v souladu s otcovou závětí přepustit Tyrolsko a Horní Rakousy bratru Ferdinandovi a Štýrsko s Dolními Rakousy bratru Karlovi. Veškerá zbývající území odkázal nejstaršímu synovi Rudolfovi. Matyáš dlouho neměl naději na výraznější uplatnění. Odrazován nedůvěřivým bratrem Rudolfem II. od jakékoli účasti ve vládě, ochotně přijal pozvání jedné strany belgických stavů ve městě Aerschott a de Havre, aby převzal vrchní místodržitelství v Nizozemí. V říjnu 1577 se tam, bez vědomí bratra, tajně vypravil. Po mnoha jednáních byl 1578 zvolen generálním místodržitelem na straně Viléma Oranžského proti svému nevlastnímu bratranci, hrdinovi od Lepanta, Donu Juanovi d’Austria.
Španělské vojsko však brzy vrátilo jižní katolické provincie pod španělskou nadvládu a protestantský sever o mladého Habsburka mnoho nestál. V porovnání s Vilémem Oranžským byl bez autority, bez prostředků a s omezenou mocí. Matyáš se tak stal loutkou v rukách Viléma Oranžského, svého „hlavního zástupce“. 15. května 1581 byl donucen odstoupit a do Rakous se vrátil v témže roce až poté, co se Rudolf II. zaručil za jeho dluhy. Tento Matyášův bankrot způsobil císaři Rudolfovi značné nesnáze a zasel sémě nedůvěry, která pak Rudolfa pronásledovala do konce života.
Místodržícím v Rakousích
Roku 1583, po smrti staršího bratra Arnošta, byl Matyáš ustanoven místodržícím v Horních Rakousích, po smrti arciknížete Ferdinanda v roce 1595 v Tyrolsku a 1599 v Horních i Dolních Rakousích. Po vypuknutí války s Tureckem roku 1593, byl spolu s Maxmiliánem pověřen Rudolfem velením armády v Uhrách. Po smrti Arnošta roku 1595, byl Matyáš nejstarším z Rudolfových bratrů. Začal k Rudolfově velké nelibosti, pod vlivem radikálního vídeňského biskupa Melchiora Khlesla, naléhat na rychlé urovnání nástupnických poměrů. Melchior Khlesl se roku 1599 stal kancléřem a hlavním rádcem arciknížete Matyáše a klíčovou osobností jeho politiky. Dosáhl takového vlivu, že vadil všem: nepřátelům i spojencům.
Matyášovy rozpory s Rudolfem II.
Od roku 1600 se u císaře Rudolfa II. objevuje recidiva duševní choroby. V dubnu 1606 svolal Matyáš ostatní arcivévody na schůzi do Vídně. Po tajné rodinné dohodě se dal uznat, s přihlédnutím k Rudolfově chorobě, za hlavu celého rodu. Poměry v Uhrách (válka s Turky, povstání uherských stavů vedené Štěpánem Bočkajem) přiměly Rudolfa k tomu, že Matyášovi svěřil místodržitelství v Uhrách. Dostal plnou moc jednat o míru s Turky i s povstalci. Když však Matyáš v září 1606, za velmi nevýhodných podmínek, mír dohodl, zdráhal se jej císař podepsat.
Koncem roku 1607 se rozpory mezi oběma bratry vyvinuly v hlubokou dynastickou a politickou krizi. Matyáš se rozhodl využít situace k otevřenému a rozhodnému útoku na Rudolfovo postavení. Na základě slibu náboženské tolerance získal podporu uherských, rakouských a moravských stavů a v čele spojených vojsk vytáhl proti Praze. Rudolfovi zůstala věrná jen česká stavovská obec, čímž mu zachránila českou korunu. 25. června 1608 Matyáš přinutil Rudolfa podepsat kompromisní libeňský mír a ujal se vlády v Uhrách, Rakousích a na Moravě, se zárukou nástupnictví na český trůn. Matyáš ale brzy pocítil následky svého revolučního kroku. Stavové v jeho zemích si vynutili veliké náboženské i politické svobody.
Pasovské vojsko v Čechách
Rudolf II. se pokusil odčinit svoji porážku s pomocí svého bratrance arciknížete Leopolda – bojovného pasovského biskupa a povolil vstup jeho vojsk na území Čech. Když Leopold začal shromažďovat vojsko k intervenci v Porýní, nikdo netušil, jaký bude směr jeho pochodu. Žoldnéři pod vedením generála Raméa překročili od jihu v lednu 1611 českou zemskou hranici s úkolem dopomoci císaři k mocenskému převratu. V polovině února obklíčili Pražský hrad a jejich rabování vyvrcholilo na Malé Straně. V ulicích se s nimi střetla stavovská jízda vedená generálem Thurnem. Jindřich Matyáš Thurn byl raněn, stavovským se však podařilo obsadit staroměstský břeh a zabránit přechodu nepřítele přes Karlův most. Řádění soldatesky vyvolalo nevoli nejen u obyvatel, ale proti takovému postupu se ohradili i čeští stavové a povolali do Prahy arciknížete Matyáše. Rudolf II. byl donucen v dubnu vzdát se koruny a slíbit doporučení Matyášovy volby v Říši.
Matyáš českým králem
Zemský sněm zvolil 2. 4. 1611 českým králem Matyáše a donutil k abdikaci Rudolfa II. Korunovace se uskutečnila 23. května 1611 podle tradičního ceremoniálu, kdy svatováclavskou korunu vložil novému králi na hlavu kardinál František z Ditrichštejna, avšak kulisu jindy bouřlivé akce dotvářelo utichlé město. Zanedlouho císař Rudolf II. umírá a Matyáš je zvolen 13. června 1612 jeho nástupcem v Německu. Po svém zvolení českým králem odměnil Matyáš představitele českých protestantských stavů, kteří mu dopomohli k moci, různými úřady, ale záhy dal opět volný průchod staré protireformační politice. K nelibosti stavů přesídlil se svým dvorem do Vídně.
Vládu v Čechách přenechal místodržícím z řad katolické šlechty. Brzy se ukázalo, že Matyášova vláda byla chatrnější nežli Rudolfova. Politické i náboženské poměry byly nestálé. Matyáš neměl pevnou vůli, odhodlanost, rozhodnost a závisel na svých rádcích. V Německu se náboženský rozpor přiostřoval. Císař se marně snažil docílit shody mezi oběmi stranami. Také v ostatních zemích byla vláda Matyášova příliš slabá v důsledku moci stavů, která vzrostla posledními událostmi v Čechách, Rakousích i Uhrách. Situace v Sedmihradsku vyústila roku 1613 k nové roztržce s Turky. Jelikož však stavové ze všech zemí odepřeli Matyášovi válečnou podporu, musel roku 1615 uzavřít nevýhodné příměří.
Ferdinand II. následníkem trůnu
Stárnoucí Matyáš, stejně jako bratr Rudolf II., cítil nechuť k manželství, ale na rozdíl od Rudolfa se nevzmohl ani na levobočky. Až pár let před smrtí se nechal přesvědčit ke sňatku se sestřenicí Annou Tyrolskou, dcerou arcivévody Ferdinanda. Protože zůstal bezdětný a jeho bratři byli také staří a bezdětní, bylo třeba v zájmu moci habsburské rodiny hledat následníka trůnu. Habsburkové nabídli Čechům jako královského nástupce Matyášova bratrance Ferdinanda. Pro české evangelické stavy byl tento radikální katolík podporovaný španělskou a papežskou stranou i německou Katolickou ligou zcela nepřijatelný.
Habsburkové skrze Matyáše museli přitvrdit. Předákům opozičních stavů vyhrožovali ztrátou postů, majetku a hlavy, nedají-li ve „svobodné volbě“ hlas jedinému kandidátovi. Tak čeští stavové, hrdí na českou náboženskou toleranci, přijali za budoucího krále obávaného rekatolizátora. Ferdinand Štýrský sice sliboval, že bude chránit zemské svobody včetně Rudolfova Majestátu, přísahu však nebral vážně ani chvíli. Brzy vypukly perzekuce proti evangelíkům, běžně docházelo k zavírání a boření protestantských kostelů. Ferdinand Štýrský byl v roce 1617 přijat za budoucího českého krále a 1618 za krále uherského.
Česká válka 1618–1619
Český odboj stál na počátku rozsáhlého evropského konfliktu, jímž vrcholila krize evropské politiky a kterou ukončil až Vestfálský mír roku 1648. Bezprostřední roznětkou bylo uzavření dvou evangelických kostelů v Broumově a v Hrobech, které česká protestantská šlechta považovala za porušení Rudolfova Majestátu z roku 1609.
V březnu 1618 zaslali představitelé sjezdu protestantských stavů do Vídně list císaři Matyášovi s prosbou, aby dohlédl na dodržování Rudolfova Majestátu v českých zemích. Matyáš list přečetl, protestantský sjezd rozpustil a jeho další činnost zakázal. Tím však protestanty rozzuřil a v květnu 1618 na dalším, nyní již zakázaném sjezdu rozpálil projev Jindřicha Matyáše Thurna nejen stavy, ale i pražské obyvatele. Dne 23. května 1618 vylétli z oken Pražského hradu dva královští místodržící Vilém Slavata a Jaroslav z Martinic a písař Filip Fabricius z Rosenfeldu. Vražedný útok se však nesetkal s úspěchem. Odsouzenci k smrti dopadli po šestnáctimetrovém pádu do odpadků a kromě Slavaty vyvázli zcela bez zranění.
Tak zvanou druhou pražskou defenestrací vyvrcholila sílící nespokojenost evangelických stavů s neustálým porušováním náboženských svobod zakotvených v Majestátu, který si vyvzdorovali na nemocném Rudolfovi II. Začala dvouletá česká válka a nikdo netušil, že přeroste v krvavou válku třicetiletou, která změní Evropu v ponuré spáleniště. Po vypuknutí českého stavovského povstání Matyáš zastával, pod vlivem svého rádce kardinála Melchiora Khlesla, umírněný postoj proti rebelům. Ale Ferdinand II. odstavil nemocného Matyáše od moci a strhl veškerou vládu do svých rukou. Melchior Khlesl byl roku 1618 zajat přívrženci Ferdinanda II. a internován. Císař Matyáš roku 1619 zemřel a Ferdinand Štýrský převzal otěže války, plný energie a podporován mocnými příbuznými.
Přehled literatury >
[1] Ottova encyklopedie na CD-ROM;
Ottův slovník naučný I.–XXVIII. 1888–1909.
[2] Čornej Petr a kol.: Dějiny zemí Koruny české I. Paseka Praha, 1992.
[3] Bird Of Paradise Rudolf II.'s Curiosity Cabinet. Michael Maier:
Atalanta fugiens. CD EXTRA. AVANT Bozell a Point Productions Praha, 1997.
[4] Susa Zdeněk: Ultreia I. Od Vltavy k Loiře. Zpráva o putování z Prahy
až na konec světa 1991–1996. Zdeněk Susa Středokluky, 1998.
[5] Petiška Eduard: Čtení o zámcích a městech. Albatros Praha, 1979.