Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci)

Mechanické hodiny ukazovaly 24. hodin nebo 12. hodin dvakrát denně ale skutečný západ Slunce se stále měnil

Počítání hodin podle celého orloje a na půl orloje

Mechanické hodiny se začaly zavádět od 13. a 14. století. Byly dvojího druhu. Na jedněch se počítal čas od 1 do 24 hodin, den začínal po západu Slunce; na druhých se počítaly hodiny od 1 do 12 dvakrát denně, den začínal o půlnoci. Druhý způsob je naše počítání hodin. První způsob je starší a u nás se tomu říkalo počítání hodin podle celého orloje, hodinám samotným hodiny české. V zemích na jih od nás byly označovány jako hodiny vlašské. Druhý způsob počítání hodin byl nazýván na půl orloji, u nás se jim říkalo hodiny německé. V některých italských městech trval způsob počítat hodiny od 1 do 24 hodin ještě koncem 80. let 19. století. V západních a jižních zemích Německa se od něho začalo ustupovat už ve 14. století a během 15. století vymizel i ve východních zemích.

Ze zemí na sever od Alp se udrželo počítání podle celého orloje nejdéle v Čechách. Teprve v 16. století, za císaře Ferdinanda I., přišly hodiny německé také do Čech. Až do poloviny 17. století měly české hodiny převahu nad německými. Do té doby není v kalendářích vyrobených v Čechách o hodinách na půl orloje skoro ani zmínka. Teprve od poloviny 17. století začalo popisování nebeských úkazů podle obojích hodin a tak to bylo v českých kalendářích až do roku 1712. V německých kalendářích, tištěných v té samé době a ve stejných tiskárnách, byl čas označován jen půl orlojem. Počítání hodin podle celého orloje nebylo jen starým zvykem tvůrců kalendářů, z ciziny chodily hvězdářské výpočty jen podle německého orloje, což se vyskytuje v několika různých kalendářích. V následujícím roce 1713 byly hodiny už i podle orloje českého.

Začátek první hodiny české podle celého orloje byl vždy po západu Slunce, ten se ale měnil a s ním se měnila i doba na kterou připadala určitá česká hodina. Takže například 18 hodin podle celého orloje bylo někdy současných 10 hodin dopoledne, jindy poledne a někdy 2 hodiny odpoledne. Převést české hodiny podle celého orloje na německé hodiny, tedy na hodiny na půl orloje, není věc snadná. Je k tomu potřeba vědět v jakou dobu Slunce zapadalo, čili na kdy připadal počátek první hodiny české.

Schéma začátku první české hodiny

mezi 1. a 10. lednem přibližně na 4. hodinu odpolední
od 10. do 24. ledna na 4:15 hod.; od 25. ledna do 5. února na 4:30 hod.
od 6. do 13. února na 4:45 hod.; od 14. do 21. února na 5:00 hod.
od 22. do 28. února na 5:15 hod.; od 1. do 8. března na 5:30 hod.
od 9. do 16. března na 5:45 hod.; od 17. do 23. března na 6:00 hod.
od 24. března do 2. dubna na 6:15 hod.; od 2. do 9. dubna na 6:30 hod.
od 10. do 18. dubna na 6:45 hod.; od 19. do 27. dubna na 7:00 hod.
od 28. dubna do 6. května na 7:15 hod.; od 7. května do 16. května na 7:30 hod.
od 17. do 31. května na 7:45 hod.; od 1. června do 13. července na 8:00 hod.
od 17. do 26. července na 7:45 hod.; od 26. července do 6. srpna na 7:30 hod.
od 7. do 14. srpna na 7:15 hod.; od 14. do 24. srpna na 7:00 hod.
od 25. do 31. srpna na 6:45 hod.; od 1. do 9. září na 6:30 hod.
od 10. do 17. září na 6:15 hod.; od 18. do 27. září na 6:00 hod.
od 28. září do 5. října na 5:45 hod.; od 6. do 14. října na 5:30 hod.
od 15. do 22. října na 5:15 hod.; od 23. do 29. října na 5:00 hod.
od 30. října do 5. listopadu na 4:45 hod.; od 5. do 11. listopadu na 4:30 hod.
od 18. do 30. listopadu na 4:15 hod.; od 1. do 31. prosince na 4:00 hod.

Přehled je jen průměrný

Hodiny německé a české podle Zprávy rychtářské

V tomto přehledu jsou začátky první hodiny českého orloje jen v průměru, vždy od 1/4 hodiny do 1/4 hodiny, takže místy je odchylka od skutečného začátku až o 7 minut, ale pro potřeby historika není tak malá chyba důležitá. K těmto začátkům první hodiny je potřeba jen přičíst počet českých hodin a odečíst jednou nebo dvakrát 12; zbytek nám dá hodiny na půl orloji po půlnoci, když bylo potřeba odečíst 12 jednou, a po poledni, když bylo potřeba odečíst 12 dvakrát. Nedosáhne-li součet ani počtu 12, dává nám tento součet také hodiny po poledni, avšak v tomto případě vždy večerní. V našem případě, t. j. 20. února, se kryly české hodiny s německými tak, že první česká hodina připadala asi na 5. hodinu německou odpoledne na půl orloji.

Časový posun ve dnech 19. a 20. června 1621 podle různých pramenů

Rosaciova, Lippachova i Vrbenského zpráva byly při líčení staroměstských poprav uváděny bez srovnávání času a místa. Vzhledem k tomu se každá ze zmíněných zpráv dělí na dvě části, přes výstřelem a po výstřelu, kterým byl dán pokyn k exekuci. Rozdělení tímto způsobem upřesňuje sám Vrbenský, když říká: „A tak ranní hodiny ještě rozděliti musím, jiné jsou před dáním lozunku k exekuci, jiné po dání lozunku.“

Co se týká převodu hodin z celého orloje na poloviční, není možné se řídit podle postupu v Emlerově Rukověti chronologie, i když je jinak správný. Podle Emlera první hodina česká kolem 21. června 1621 připadla asi na 8. hodinu večerní, důsledkem toho by se devátá hodina česká, kryla přibližně s naší 4. hodinou ranní. Tomu odporuje časová osa ve dnech 19. a 20. června, zejména Zpráva rychtářská (u Skály ze Zhoře, V., str. 89): “…jak udeřilo na zámku pět hodin německých, což jest okolo 9. hodiny české…“. Mezi Emlerem a Zprávou rychtářskou je rozdíl jedné hodiny. Má-li mít časová posloupnost smysl, musí se přistoupit pro měsíc červen na text Zprávy rychtářské, kde se hodiny české kryjí s hodinami německými, jak je na obrázku: římská čísla = hodiny německé = na půl orloji. Arabská čísla = hodiny české = na celém orloji.

Pražský orloj

Pražký orloj stále ukazuje čtyři různé časy. Čas na který jsme nejvíce zvyklí, počítaný na dvakrát dvanáct hodin za den – počítáno od půlnoci a znova od poledne, přičemž den začíná půlnocí – je na orloji vyznačen římskými číslicemi po obvodu astrolábu. Všechny tyto římské číslice leží uvnitř kružnice obratníku Raka. Polední dvanáctka je nejvýš v jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka zcela dole v nejtmavší části astrolábu. Minuty orloj neukazuje, o ty v době jeho vzniku tak nešlo. Čas na tomto astrolábu ukazuje pozlacená ruka, která přesahuje přes římské číslice i přes zlacenou kružnici obratníku Raka a ukazuje až na zcela vnější ciferník. Tu je na tmavě šedomodrém mezikruží vyneseno arabskými číslicemi 24 hodin, číslice 4 a 7 jsou v původních gotických tvarech. Jsou to staročeské hodiny, někdy se jim také říkalo italské hodiny. Začínají se počítat od skutečného západu Slunce. Tím okamžikem začínal staročeský den.

Dobu od západu do půlnoci, kterou dnes počítáme k témuž dni jako předchozí ráno a poledne, bralo toto počítání času již jako součást následujícího dne. Ciferníku se říká čtyřiadvacetník nebo také – zejména v 16. a 17. století – se mu říkalo orloj celý. To proto, že dnešní počítání na dvakrát dvanáct hodin od půlnoci a od poledne se na rozdíl od předchozího označovalo jako orloj půlený či orloj poloviční. Tomuto údaji o hodině se také říkalo hodina německá, a k tomu muselo ještě přistoupit označení „dopolední“ nebo „odpolední“, aby určení v rámci jednoho dne bylo jednoznačné. Má-li však čtyřiadvacetník skutečně ukazovat správně, musí značka pro čtyřiadvacátou hodinu vždy souhlasit se skutečným západem Slunce. Doba západu Slunce se však během roku mění, v létě zapadá Slunce mnohem později, v zimě brzy odpoledne. Proto se během roku musí čtyřiadvacetník natáčet, aby tuto podmínku splnil. Jednou za rok se musí kývavým pohybem přemístit tak, že o letním slunovratu poloha čtyřiadvacítky odpovídá odpoledním 8 hodinám 15 minutám na půleném orloji, kdežto při nejčasnějším západu Slunce odpovídá právě 4 hodinám.

Z uspořádání ciferníku je dodnes vidět, že původně byly na orloji vyznačeny jen staročeské hodiny, tedy že orloj neměl půlený ciferník. Římskými číslicemi psaný ciferník pro německé hodiny doplnil až Jan Táborský za svého správcování, jak sám o tom píše ve své Zprávě: „Přidal sem také na sphéře veliké počet hodin polouorlojních, kteréhožto jest prvé nebylo, neb v Čechách německých hodin neužívali a málo o nich věděli neb nic, až teprv za kralování krále Ferdinanda.“ Táborský musel využít pouze zbývající volné místo, takže cifry jsou částečně stále zakryty a v letním období se na nich nedá z toho důvodu číst. Proto je rafije ukončená zlacenou rukou prodloužena i na druhou stranu přes střed ciferníku až k obvodu; není to jen kvůli rovnováze, ale proto, že v době, kdy jsou římské číslice u ruky zakryty, je možno číst na opačné o 180° vzdálené straně ciferníku u druhého konce rafije, který je vytvarován do podoby písmene „T“. Po této rafiji v průběhu roku klouže zlacené plechové Slunce, a tato sluneční rafije otáčením kolem středu ciferníku ukazuje zdánlivý denní pohyb Slunce kolem zeměkoule. Dnes je seřízena podle středního slunečního času.

Když o astronomickém ciferníku víme, že ukazoval východy, kulminace a západy Slunce, Měsíce a hvězd, přijde nám zcela samozřejmé, že orloj musel být řízen podle místního pražského času. Pokud byl řízen podle slunečních hodin – a dvoje sluneční hodiny byly doplněny na boční pilíře orloje v roce 1556 – šel dokonce podle pravého místního slunečního času. V dobách, kdy se v Praze uznávaly za normál pražského času hodiny na nedalekém Klementinu, spravované pražskou hvězdárnou, a potom v 19. století v době, kdy byl polední signál udáván výstřelem z děla na Mariánských hradbách či na Opyši, byl orloj bezpochyby řízen podle tohoto vzoru. Orloj však nejen ukazuje, ale i ohlašuje čas odbíjením hodin. Po starém způsobu veřejných hodin mělo bití dvě fáze. Nejprve zvonění v rychlejším tempu ohlašovalo, že se završila zase další hodina, a pak teprve, když byli všichni upozorněni, zvolna odbíjely jednotlivé údery, kolikátá hodina to byla. Orloj bil od jedné do dvaceti čtyř. Původně odbíjel jen staročeské hodiny. Teprve po druhé světové válce odbíjí o půlnoci 24 hodin a pak znovu od jedné s půlnoci každou hodinu přidá jeden úder. Odpolední a večerní odbíjení je značně zdlouhavé a člověk se snadno při počítání velkého množství úderů splete. Snad jedním z důvodů zavádění půleného orloje bylo i snažší odbíjení. Je-li úderů méně, počítáme jistěji.

Staročeské a babylonské hodiny

Nelze popřít, že dělení času podle staročeských hodin mělo své vady. Lépe by se toto zařízení hodilo do Itálie, kde rozdíl mezi délkami letního a zimního dne není tak veliký než je v Čechách. Také změna 24. hodiny i ostatních hodin, která se dělá každý rok, je o mnoho menší. Pozorujeme-li babylonské hodiny na pražském stroji, potvrzuje se, že dělení času které bylo stanoveno v zemích jižní polokoule se nedá tak snadno přenést do severních zemí. Křivky východu a západu Slunce leží souměrně ke svislé prostřední čáře hodinové desky. Označují se arabskými čísly od 1 do 12, to znamená, že rozdělují čas od východu až do západu slunce každého dne v roce na dvanáct stejných částí, jimiž Slunce prochází. Těchto dvanáct dílů se nejprve nazývalo babylonskými hodinami, protože rozdělují čas od východu Slunce do jeho západu. Takový den a jeho hodiny jsou hodiny přirozené. Kromě toho se také označují jako hodiny planetní a ve staročeském rukopisu Jana Táborského z Klokotské Hory hodinami nerovnými, horae inaequales. Díly musely být vždy různé, protože jsou vždy dvanáctou částí denního oblouku, které Slunce vykonává. Tento oblouk není po celý rok stejný, ale mění se podle ročních období. Jedinou stálicí byla šestá hodina babylonská, která vždy připadala na pravé poledne. V kruhu staročeských hodin kolísalo poledne mezi 16. a 20. hodinou, ale patrně vždy hodiny ukazovaly poledne. Toto rozdělení denního oblouku, který Slunce opisuje, na dvanáct stejných částí mělo užitek v zemích ležících blíže rovníku. Protože je tam minimální rozdíl mezi denními oblouky v létě a v zimě, stanovená hodina má po celý rok skoro stálou hodnotu. V našich stupních šířky se zmenšila přirozená hodina v zimních měsících až na polovinu toho, jakou měla hodina v měsících letních. Přestože se tyto přirozené hodiny nehodí jako obecná časová míra, užili ji naši předci k astrologickým účelům. Na zeď, nad hodinový kruh, přidělali desku planetních hodin. Při pozdější přestavbě radnice, nebyla již tato deska obnovena.

Pásmový a středoevropský čas

Poledníkový, nebo správněji pásmový čas byl zaveden poměrně pozdě, až v 19. století, kdy doposud používaná soustava místních časů začala brzdit rozvoj dopravy. Po zavedení pásmových časů bylo stanoveno, že každé pásmo bude mít čas poledníku, který prochází jeho středem. Začátek soustavy poledníků tvoří poledník procházející hvězdárnou v Greenwichi a jeho pásmo se řídí časem světovým, zvaným též západoevropský. Střed druhého pásma, 15. poledník, východně od Greenwiche (u nás prochází Jindřichovým Hradcem), má časový údaj i 1 hodinu větší než čas světový, říkáme mu středoevropský a značí se SEČ. Postupujeme-li od Greenwiche na západ, pásmové časy se zpožďují. Velkou výhodou pásmového času je, že celá zeměkoule má tytéž minuty a tytéž vteřiny, neboť pásmové časy se liší jen o celé hodiny.


Přehled literatury

[1] Emler Josef: Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Spolek historický v Praze, 1876.
[2] Vrabec Jan Josef: Popravy na Staroměstském náměstí 21. června 1621. B. Kočí Praha, 1908.
[3] Horský Zdeněk: Pražský orloj. Panorama Praha, 1988.
[4] Táborský Jan z Klokotské Hory: Zpráva o orloji pražském, 1570.
[5] Erben K. J.: Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského. Rukopis 3412. Archiv hl. m. Prahy, 1867.
[6] Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici. Nákladem obecním Praha, 1866.
[7] Kotulová Eva: Kalendář aneb kniha o věčnosti a času. Nakladatelství Svoboda Praha, 1978.
[8] Horský Zdeněk, Mikulášek Zdeněk, Pokorný Zdeněk: Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru. Nakladatelství Svoboda Praha, 1988.


(Přeskočit na začátek stránky - navigaci - text)
Poslední úprava: 22. října 2020, Copyright © 2000–2020 Tomáš Voříšek, e-mail: