Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Jan Amos Komenský a Jednota bratrská 1

Život a osudy Komenského a Jednoty bratrské po roce 1617

Působení v Přerově a ve Fulneku

Po svém návratu ze studií v cizině roku 1617, působil Jan Amos Komenský nejprve na bratrské škole v Přerově a poté jako učitel a duchovní správce školy a sboru ve Fulneku, českoněmeckém městě blíže slezských hranic. V té době na obranu a posilu ducha víry a jednoty evangelíků, vystavených rostoucímu tlaku římskokatolické církve, píše svůj Retuňk proti Antikristu a svodům jeho, útočíc jím především na papeže a jezuity, v nichž spatřuje vtělení antikrista; sociálním cítěním se vyznačuje tajně vytištěná knížka Listové do nebe, vzniklá rovněž ve Fulneku a tlumočící nespokojenost mladého bratrského theologa i duchovního. Je předzvěstí jeho snahy o reformu života i nápravu věcí lidských.

Skrývání ve vlasti 1622–1627

Jan Amos Komenský

Po vysvěcení na kněze v roce 1618, byl Jan Amos Komenský vyslán biskupem Jednoty Láneckým do Fulneku jako duchovní správce tamějšího bratrského sboru, pověřený současně i úkolem pečovat o při sboru zřízenou školu. Komenský prožil ve Fulneku i období svého krátkého šťastného manželství se svou první ženou Magdalenou rozenou Vizovskou, s kterou se oženil v polovině července 1618. Avšak i do života fulneckého duchovního zasáhla ničivě bělohorská katastrofa. Roku 1621 vtrhli na Moravu Španělé, kteří Fulnek vydrancovali a vypálili. Především jdou po evangelických kazatelích; pokud některého dopadnou, zaplatí to životem. Jedním z hledaných je i fulnecký kazatel Komenský.

Nepřátelé se blíží, a tak se chystá k útěku. To nejcennější co měl, knihovnu se všemi rozepsanými rukopisy, uschová na radnici v bláhové důvěře, že se tam zachrání. Skutečně loupeživí žoldnéři o ni nemají zájem a neublíží jí, ale jim v patách jde misionář, mnich kapucínského řádu. Obracel Fulnek na katolickou víru a zahájil svou misii pálením kacířských knih na fulneckém náměstí. Spálena byla i knihovna J. A. Komenského a s ní i všechny nedopsané knihy. Asistovat při tom museli jeho vlastní žáci. Komenský musel, chtěl-li ujít pronásledování, opustit svůj sbor i rodinu – někdy po vánocích 1620.

Nějaký čas se skrýval na různých místech Moravy, než nalezl poměrně bezpečný útulek nedaleko Brandýsa nad Orlicí v severovýchodních Čechách, na panství Karla staršího ze Žerotína, ochránce i příslušníka Jednoty. Tam byl při bratrském kostelíku dům pro bratrské kněze – útočiště prchajících kněží Jednoty. Žerotín se dovolával své věrnosti císaři a odmítal protireformaci na svých statcích. V Brandýse, v Přerově, v Náměšti a v Kralicích chránil desítky bratrských kněží. Brandýský útulek J. A. Komenského má zvláštní význam. Tam napsal svou slavnou knihu, Labyrint světa a lusthaus [ráj] srdce. Má datum 13. prosince 1623 a je věnována ochránci Jednoty Karlu staršímu ze Žerotína. Tiskem vyšla o osm let později a stala se nejmilejší útěšnou knihou pronásledovaných nekatolíků.

Zde, skličován novými a novými pohromami, jež stíhali vlast i církev, a zkormoucen zprávou o smrti své ženy, jež i s dvěma synky – jedním asi dvouletým a druhým jež se sotva narodil – podlehla ve Fulneku 1622 morové epidemii, napsal řadu svých spisů, kterými utěšoval nejen sama sebe, nýbrž i všechny, kdo v té době rostoucích temnot podstupovali neméně tvrdé zkoušky osudu. Když se pro neustávající úklady, protivenství i pronásledování musel vzdát ochrany Žerotínovy, přijal vděčně pohostinství na statcích pana Jiřího Sádovského ze Sloupna v Bílé Třemešné u Dvora Králové, bývalého hejtmana hradeckého kraje, zbaveného většiny jmění pro účast na povstání.

Díla útěšná

Důsledkem rostoucí perzekuce evangelíků a soustavného ničení „kacířských“ knih šířila se mezi lidem v osobité formě opisů Komenského dílka útěšná. A to nejen v Čechách, nýbrž i na Slovensku, které se od roku 1625 stalo útočištěm četných pronásledovaných Bratří z Čech. Usazovali se v Uherské Skalici, Púchově i v Lednici. Přemyšlování o dokonalosti křesťanské psal ještě své první manželce, napsal Pres Boží, Truchlivého díl I. a II., O sirobě. Rafaelu Leszczyńskému připsal Centrum securitatis, to jest Hlubinu bezpečnosti.

V době svého skrývání ve vlasti se ovdovělý Jan Amos Komenský oženil podruhé. Jeho ženou se stala Marie Dorota, dcera seniora Jednoty bratrské Jana Cyrilla, který spolu s administrátorem Dicastem korunoval Fridricha Falckého na českého krále. O dívce, která se s ním vydala do neznáma, porodila mu v cizině čtyři děti a po čtyřiadvacet let žila ve stínu neuvěřitelně pracovitého muže, se z písemností Komenského mnoho nedozvíme. Ukrývající se otec na svatbě v Brandýse nad Orlicí 3. září 1624 chyběl. S tímto váženým mužem se znal Komenský již od svého příchodu z ciziny a nazýval jej svým otcovským přítelem.

Pro choť Jana Cyrilla, paní Dorotu, na její přání dokonce napsal a jí věnoval útěšný spisek Nedobytedlný hrad jméno Hospodinovo, datovaného 10. říjnem 1622. Marie Dorota zemřela v Lešně 1648, nedlouho po narození syna Daniele. Dceři Zuzaně bylo tehdy pět let. První Komenského dcera, Kristina Dorota narozená 1627, se provdala za kazatele Jana Molitora a působili ve sboru v Markušovicích na Spiši. Druhá Komenského dcera Alžběta, narozená 1629, se provdala za Petra Figula 1649.

Soudobá proroctví

Nikoli nevýznamnou roli v osudu Jana A. Komenského sehrála trojice visionářů. Komenský se roku 1625 na cestě do Slezska a Lešna dozvěděl od mladého Žerotína, který studoval ve Zhořelci, že ve Sprotavě jakýsi jirchář (koželuh) Kryštof Kotter pro dobu nedlouhou předpovídá zlepšení všech poměrů. Budil všeobecnou pozornost svými věštbami, kterými v letech 1616–1624 zaníceně předvídal brzký konec utrpení pronásledovaných evangelíků i slavné vítězství jejich věci. Také Jan Amos Komenský uvěřil, přeložil Kotterovy věštby z němčiny a vzal s sebou slezského proroka do Lešna. Svůj překlad Kottera poslal Komenský i svému tchánovi Cyrillovi a roku 1626 předal v Haagu německé znění v kaligrafickém přepisu Fridrichovi Falckému. Sám zajel do Berlína, kde žilo mnoho českých šlechticů vyhnanců. Ti měli o Kotterovi a jeho prorockém daru nedobré mínění. Poukazovali na to, že se nesplnilo, co předpovídal na minulý rok.

Na zámku v Třemešné nedaleko Dvora Králové se Jan Amos Komenský seznámil s mladou dívkou, dcerou polského bratrského kněze Juliana Poniatowského, který byl v této době Žerotínovým knihovníkem na Moravě. Jeho dcera trpěla záchvaty padoucnice a mívala přitom vidění. Žila na zámku paní Zárubové v Branné u Jilemnice. Dívka prorokovala, psala listy rozličným národům a knížatům, mezi jinými také Valdštejnovi prorocký list o jeho brzkém pádu. Když Komenský uvěřil viděním Kristiny, vyvozuje důsledky nadmíru praktické: 8. února 1628 ji, jako sirotka, přijímá za svou dceru do své první lešenské exulantské domácnosti.

Třetím visionářem je nevydařený kněz Mikuláš Drabík, se kterým Komenský chodil do školy ve Strážnici a 1616 byli spolu ordinováni na kněze na obecné synodě v Žeravicích. Drabík měl v únoru 1638 první vidění, že Bůh přivede svá vojska k osvobození vyhnanců. 1643 předpovídal, že Habsburkové ztratí císařskou korunu a všechny své země, Bedřich Falcký dostane Čechy, Jiří Rákoczi Uhry a kurfiřt braniborský Moravu. Drabík naléhal, aby vidění vyšla tiskem. Jan Amos Komenský měl 1654 rukopis připravený, ale teprve v roce 1657, když Drabík prohlásil pád Lešna za trest seslaný na Komenského, vydal knihu Lux in tenebris (Světlo v temnostech). Zde jsou, kromě proroctví Kotterových a Poniatowské, Drabíkova vidění. Dílo nebylo vydáno v mnoha výtiscích, ale rozšířilo se a vzbudilo velký rozruch. Proti Drabíkovi vystoupili bratrští kněží. Přemlouvání a důkazy nepomáhaly, a tak byl Drabík bratislavským soudem obžalován z velezrady, uvězněn a 16. 7. 1671 veřejně popraven.

Mezi Bratry docházelo k roztržkám, zda proroctvím věřit nebo ne. Komenský napsal spis o pravých a nepravých prorocích Deveri set falsis prophetis.

 

 

Poslední úprava: 9. ledna 2005, Copyright © 2000–2010 Tomáš Voříšek, e-mail: