Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Popravy českých pánů 2

Poprava na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621

Průběh poprav 27 českých pánů

Nejprve byli popraveni tři odsouzenci ze stavu panského:

  1. Joachim Ondřej Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Svijanech a Rovni, kdysi za míru Jeho Milosti císařský rada [dále JMC], za nepokojného stavu státu direktor. Za krále Fridricha nejvyšší zemský sudí a landvogt markrabství Horních Lužic, královský komorník. Byl sťat sekyrou, po utětí pravé ruky. [5]
  2. Václav Budovec z Budova Erb Budovec z Budova na Hradišti nad Jizerou, Zásadce a Kocňovicích, rada dvou císařů, za občanských bouří zemský direktor, potom president nad apelacemi, královský komorník Byl výborným znalcem veškerého božského i lidského práva, zrozený k herkulským pracem a zvyklý je snášet je bez omrzení až dokonce. Proslul dalekými cestami do Německa, Švýcarska, Nizozemí, Dánska, Itálie a Turecka. Proslul také velmi četnými poselstvími a stykem s nejučenějšími theology v Evropě – s Davidem Chytraem, Theodorem Bezem, Polykarpem Leyserem, Davidem Pareaem, Janem J. Grynaearem, Amandem Polanem. Byl oddaný vyšším studiím i ve svěžím stáří, ne aby velkolepým jménem, jako mnoho jiných, zastíral línou nečinnost, ale aby tím pevněji řídil stát proti nehodám. Velmi slavný častými spisy, jež k dobru křesťanské obce vyšly v jazyce latinském i rodném. Nebyly nikým napadeny jen jedním „nehraběcím hrabětem“, hanbou svatého stavu. Matyášem Hoëm z Hoëneggu (1580–1645) vrchním dvorním kazatelem u kurfiřtského dvora v Drážďanech, jenž roku 1620 dostal od Ferdinanda II. hodnost dvorského falckrabí. Václav Budovec z Budova byl mužem schopným obrovských úkolů, lpícím na právu a velmi statečným proti hrozbám. [1]
  3. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic na Pecce, kdysi dvorský komorník císaře Rudolfa, president české komory a královský komorník. Byl sťat. [1]

Následovalo sedm odsouzenců ze stavu rytířského:

  1. Kašpar Kaplíř ze Sulevic, (86letý stařec [2]), na Neustupově, Miličíně a Vlčkovicích, dříve rada JMC, přísedící nejvyššího soudu, hejtman pražského královského hradu, propuštěný proto, že nedbal procesí ani ctění oplatky, ačkoli mu to bylo uloženo. Za nepříznivých dob zemský direktor, pak člen královské rady (spíše však přísedící při nejvyšším soudu) a nejvyšší písař, hlava a přední osoba rytířského stavu v Čechách, královský komorník. Byl sťat.
  2. Prokop Dvořecký z Olbramovic na Vršovicích a Kystře, kdysi rada JMC, přísedící při nejvyšším soudu a direktor, člen královské rady, podkomoří a královský komorník. Byl sťat.
  3. Fridrich z Bílé na Řehlovicích a Chotoměři, dříve rada JMC, direktor, člen královské rady, hejtman německých lén Českého království. Byl sťat.
  4. Jindřich Otta z Losu a na Komárově, rada JMC, za bouří direktor, potom člen královské rady. Karlštejnský purkrabí, podkomoří věnných měst JM králové. V mužném věku se vzdaloval veřejné činnosti, když však byl stát v tísni, osvědčoval svou schopnost k veřejné činnosti. Byl sťat.
  5. Bohuslav z Michalovic na Rvenicích a Novém Sedle, od mládí až do pokročilého věku místopísař Českého království, rada JMC a místokancléř, direktor a člen královské rady. Purkrabí Hradeckého kraje, královský komorník. Byl sťat a byla mu useknuta ruka.
  6. Vilém Konecchlumský z Konecchlumí na Spyticích, slavný v míru i ve válce, posel v generálním poselstvu stavů. Byl sťat.
  7. Diviš Černín z Chudenic na Nedrahovicích, dříve rada JMC, člen královské rady a hejtman pražského hradu. Za Fridrichovy vlády hofmistr JM králové. [5] (pozn.: Mezi odsouzenými byl jediným katolíkem.) [1]

Po té přišli na řadu měšťané, nejprve pět direktorů z městského stavu:

  1. Valentin Kochan z Prachové, zemský direktor a přední písař Nového města pražského, magistr filosofie, profesor pražské akademie. Byl sťat.
  2. Tobiáš Štefek z Koloděj, zemský direktor, přísedící desítipanského úřadu. Byl sťat.
  3. Kryštof Kober z Koberšperku, zemský direktor, přední měšťan Menšího města pražského, JMC puchalter české komory. Byl sťat.
  4. Jan Šultys z Felsdorfu, zemský direktor, primas na Kutných Horách. Byl sťat.
  5. Maxmilián Hošťálek z Javořic, zemský direktor, žatecký primas. Byl sťat.
  6. dr. Jan Jessenius z Jessenu, rodem Uher, z urozené rodiny, doktor medicíny a filosofie, veřejný profesor vitenberské university, potom pražské a toho času její rektor, anatom. Byl sťat. [5] Před tím mu byl vyříznut jazyk, potom tělo rozčtvrceno a údy po hlavních ulicích nabodnuty na kůly. [1]

Potom byla sťata hlava a useknuta ruka dvěma Němcům:

  1. dr. Jiří Hauenšild (Hauenschild) z Firstenfeldu, měšťan Starého města pražského, dříve advokát při císařském dvoře, královský rada nad apelacemi.
  2. dr. Leandr (Leonard) Rüppel, měšťan Starého města pražského, saského kurfiřta, rada koburského, výmarského a jiných knížat a agent při císařském dvoře. Byl sťat. [5] Také mu byla urvána ruka a pověšena na pranýři. [1]

Oběšeni byli tři členové Jednoty bratrské a staroměstští radní:

  1. Jan Kuttnaur z Sonnenšteina, radní Starého města pražského a hejtman nad městským lidem.
  2. Šimon (Simeon) Sušický z Sonnenšteina, radní měšťan Starého města pražského, vrchní berniční písař, po vyvezení jezuitů kurátor jejich koleje.
  3. Nathanael Vodňanský z Uračova, měšťan Starého města pražského a registrátor při české komoře byl oběšen na šibenici. [5] [1]

Nakonec byli mečem sťati:

  1. Václav Litoměřický (Maštěřovský) z Jizbice, měšťan Starého města pražského.
  2. Jindřich Kozel z Peclinovce, měšťan Nového města pražského a pokladník stavů.
  3. Ondřej Kocour, radní Nového města pražského.
  4. Jiří Řečický, radní Nového města pražského a vůdce vybraných měšťanů.
  5. Michael Vidman (Wittmann), radní Nového města pražského a nejvyšší nad domácí hotovostí.
  6. Šimon (Simeon) Vokáč z Chyš a Špicberka, radní Nového města pražského [5], hejtman městských domácích stráží. [1]

Čeští exulanti se vrátili

Mnozí naši exulanti zůstali v prvních letech pobělohorské doby poblíž zemských hranic Českého království, zvláště v saských a ve slezských městech, aby se mohli vrátit zpět do vlasti, jakmile to jen bude možné. První příležitostí k návratu se pro ně stal známý vpád Sasů do Čech. Počátkem listopadu roku 1631 proniklo vojsko Jana Jiřího Arnima od severu až k matce měst, která před ním už 15. listopadu bez boje kapitulovala. Z města samozřejmě včas utekli všichni zámožní měšťané, ale především také představitelé veřejného a duchovního života, od místodržícího Valdštejna a arcibiskupa Harracha až po posledního katolického faráře. Pod ochranou saského vojska se vrátili do Prahy také první exulanti v čele s protestantským knězem Samuelem Martiniem z Dražova, bývalým kazatelem od Sv. Haštala a Sv. Kříže na Starém Městě pražském. [9]

 

 

Poslední úprava: 23. listopadu 2012, Copyright © 2000–2012 Tomáš Voříšek, e-mail: