Tragedie Magelóna
V tragedii o čtyřech dějstvích vystupují Jindřich Otta a Eva z Losu na Těchobuzi
Autor Josef Jiří Kolář
Kolar (Kolář) Josef Jiří, 9. 2. 1812 až 31. 1. 1896. Dramatik, básník, spisovatel a překladatel. Jeho tragedie „Magelona“ je výtečným a věrným obrazem doby, její části byly trefně užity z různých, dnes už zapomenutých pramenů, je také vrcholem jeho původní tvorby. [1]
Vystupující osoby
Rudolf II., římský císař, uherský a český král; Don César pán na Krumlově, jeho syn z levého boku; Volfgang Rumpf, Rudolfův tajemník; Jindřich Ota z Losů a na Těchobuzi; Eva z Losů, jeho choť, rozená d’Ayamonte [dajamonte]; Lomnický z Budče; Netter z Glouchova; Diviš Boryně na Roztokách; Giovanni Spinula [Džovany Spinula] a Gonsalvo d’Asunar [Gonsalvo Dasunar], oba z čeledi benátského oratora; Doňa Magelóna Trebizonda; Henriquez, její synáček; Helena, Trebizondina důvěrnice; Sendivoj, alchymista a Césarův vychovatel; První a Druhý císařův komorník; Jehoň, domovní hofmistr paní Evy z Losů; Císařský prokurátor; císařští služebníci, sloužící a služky Trebizondiny, stráže, halapartníci, ponocní, sluhové paní Evy z Losů, hosté. [2]
První dějství
Salon na letohrádku Španělky Magelóny Trebizondy u Prahy. Trebizonda sedí ve večerním oděvu na aksamitové pohovce, vedle ní Helena s loutnou. Proti nim na stolicích Don César, Netter z Glouchova, Diviš Boryně a Šimon Lomnický. V pozadí, opíraje se o stolici, Sendivoj.
Společnost se baví a diskutuje o vlastnostech žen. Trebizonda věří v ženy, které neklesly do hříchu, ač se v nich probudily vášně. Tyto ženy neměly však životní jiskru. Helena ví o takové ženě, které nikdo neupře libůstky a vášně, a to přesto, že se musela provdat za nemilovaného manžela. Ta žena je krásná a vtipná – Eva z Těchobuze.
Trebizonda ji zná z Madridu, kde obě byly vychovávány v témže ústavu. Byla krásná, ale kdo se k ní přiblížil, toho omráčila ledovým mrazem. Byla to dívka bystrého rozumu, osvíceného ducha a živého temperamentu. Byla pilná, ochotná, ba i pokorná – ale to všecko z hrdosti. Proti ji Trebizonda nenáviděla. Eva, za svobodna d’Ayamonte, přišla do Prahy s paními pana španělského oratora.
Její krása oslepila celý dvůr, i Rudolfa, ale ona zůstala nepohnutá a hrdá. Říkalo se, že se ve Španělsku zaslíbila nějakému chudému, ale císař jí chtěl upoutat ke svému dvoru. Proto se slečna Eva d’Ayamonte musela provdat za českého pána. Za ženicha byl zvolen pan Jindřich Ota z Losů a na Těchobuzi, který se tenkrát těšil velké císařově milosti. Tak byli zasnoubeni. Ona však Jindřicha Otu nemilovala, ačkoliv se dříve ucházel o její přízeň. Tak i v něm horlivost ochabla a přestal ji milovat. Služebná vchází s asi dvouletým Henrikem, kterého všichni hosté obdivují. César chce vědět, koho to dítě vlastně je. Trebizonda jej ujišťuje, že dítě nepochází z žádného tajného manželství.
I kdyby jí hrozil trest nebo pokuta, uznává jen sňatek dvou milujících se duší podle svého svědomí. Ona je matkou tohoto dítěte! Všichni se velmi podivují. Mezi společnost skočí roztřesený Ota z Losů. Nikdo však ještě nezná jeho pravé jméno. César chce vědět, kdo to je. Ota se představí jako Van der Noot. Trebizonda sděluje, že to nizozemský stavitel, příliš ohnivý ve svém chování. César je však rozzuřen, že Trebizonda opovrhuje jím, pánem na Krumlově, a dává přednost bídnému staviteli. Ač se vždy chlubila svojí cudností, nyní rozumí tomu, proč vždy opovrhovala jeho horlivou láskou. Společnost se po této zlé scéně rozchází.
Trebizonda je ráda, že Jindřich Ota přišel právě teď. Jen ať se podívá na to krásné dítě – jeho dítě. Ota se však přišel svěřit s něčím velmi důležitým. Bude co nevidět pronásledován, ortelován a odsouzen. Oklamal Trebizondu, ale velmi ji miluje. Není chudým stavitelem, ale šlechtic z panského rodu. Trebizonda nechce znát jeho pravé jméno. Chce být milenkou a přítelkyní stavitele. Proč to všechno prozradil až teď? Musel. Musí opustit Prahu, protože jeho manželka, která ho nemiluje, vypátrala jejich lásku. Její srdce je ledové, proto by se od ní rád odloučil, hrozí mu však uvěznění v Bílé věži nebo na Křivoklátě. Císař sňatek totiž sjednal na jeho přání a na přání jeho příbuzných. Pokusí se tedy spolu uprchnout do Polska? Jestliže ona nebude chtít, musí zde zůstat – tolik ji miluje. Do místnosti vstupuje stráž a Otu z Losu zatýká.
Opona.
Druhé dějství
Na Pražském hradě. Vchází Wolfgang Rumpf, následován Rudolfem.
Rumpf sděluje Rudolfovi zprávu o zatčení zrádce Jindřicha Oty z Losu. Do místnosti vtrhne Rudolfův levoboček César. Rudolf mu vyčítá, že je výtržník, jenž se nechává strhnout svými zlými vášněmi. To César nesnese a rozzlobí se. Na Rudolfovu obranu vystoupí Rumpf. Oba na sebe vytáhnou kordy a začnou šermovat. Rudolf je zastaví a Césara odhání pryč. Komorník přivádí Jindřicha Otu z Losu. Rudolf se dožaduje vysvětlení toho, že se vydává za Van der Noota a tajně chodí za Magelónou Trebizondou. Vchází Eva z Losu, která se v této chvíli stává žalobcem Jindřicha Oty.
Byla chudou dívkou, když přijela do Vídně mezi paními pana madridského oratora. Tam ji spatřil, dotíral na ni, sliboval věčnou lásku. Na císařův pokyn musela opustit svého milence a násilím byla vlečena k oltáři, aby se stala jeho ženou. On však tento svazek porušil tím, že se stal Trebizondiným milencem. Navíc s ní chtěl uprchnout a na úkor jejich dítěte chtěl nemanželské dítě obohatit o dědictví. Trebizonda se tímto dítětem chlubí a všem říká, jak se podobá svému otci. Žádá, aby jí toto dítě bylo vydáno. Chce ho vychovávat křesťanským způsobem, aby jednou nedělalo hanbu jejich jménu. Rudolf souhlasí a tento krok podporuje.
Rudolf Jindřichovi sděluje, že je zrádcem svého krále. Kuje pikle, je ve spojení s panem Budovcem a vyjednává s Matyášem, jeho bratrem. Vypovídá ho ze země. Má tři dny na to, aby opustil Prahu a osm dní na to, aby opustil Čechy. Jindřich a Eva si vzájemně vyčítají své chyby a chladnost svých citů. Eva se ptá, zda do vyhnanství půjde i s Trebizondou. Ota přisvědčuje, ale ona už teď pomýšlí na pomstu.
Předsíň v Trebizondině letohrádku. Je podvečer a sluhové staví na oba stoly hořící svíce. V místnosti je Trebizonda s Helenou.
Sluha oznamuje, že přišel tajemník Rumpf a svobodná paní z Losu. Eva Trebizondě vytýká, že milovala jejího muže. Trebizonda na svou obranu vysvětluje, že nemilovala Jindřicha z Losu, ale Van der Noota. Eva přichází z rozkazu Jeho císařské Milosti. Chce s sebou vzít Trebizondino dítě. Chce mu dát všechnu svou péči – vždyť je to dítě i jejího manžela. Sám se svého dítěte zřekl! Trebizonda se v srdceryvné scéně brání. Ona je přece matkou! Ať si Eva vezme všechen majetek, jen ať jí nechá její dítě! Co se stane s jejím dítětem? Eva jej chce vychovat jako své vlastní s tím, že jej Trebizonda již nikdy nespatří. Tu se Trebizonda vztyčí, vytrhne si z účesu jehlici a běží do vedlejší místnosti k spícímu dítěti. Helena je vyděšena a běží za ní, aby zabránila nejhoršímu. Trebizonda dítěti vryje jehlicí znamení do ramene. Sotva se Trebizonda vzpamatuje ze šoku, zjišťuje, že je dítě pryč.
Opona.
Třetí dějství
Zahrada v příbytku Dona Césara v Hluboké cestě. Za stolem sedí César a hosté: Lomnický, Netter, Diviš Boryně, Giovanni Spinula, Gonsalvo d’Asunar a další.
Vchází Sendivoj a sděluje Césarovi, že Jindřich z Losu je zatčen. Také z Rudolfova rozkazu vzali Trebizondě dítě, kterým se tak chlubila. Sendivoj navrhuje Césarovi, že pokud chce, aby jej Trebizonda milovala, ať z bytu Evy z Losu unese dítě. Přitom si Eva musí myslet, že se té loupeže dopustila Trebizonda nebo její milenec pán z Losu. Pak donesou Magelóně zprávu, že její dítě bylo zavražděno a to rukou samé paní z Losu nebo z jejího rozkazu. Trebizonda tomu uvěří, protože se obě ženy k smrti nenávidí. Pak se César objeví u zoufalé matky, pochlubí se, že dítě žije, že je zachránil a vyrval z rukou vrahů, a že jí dítě vrátí, když se mu odmění láskou. César chce vědět, co dělat, když k tomu nesvolí? Potom dítě vrátí paní z Losu, ať si je třeba rozdrobí.
Je půlnoc a čirá tma, přerušovaná jen častými blesky. Ulice se leskne. Hučí silný déšť. Vlevo stojí dům paní z Losu. César, Sendivoj, Netter, Diviš, Spinula a d’Asunar jsou zahaleni do černých plášťů. Na tvářích mají masky a na hlavách klobouky, vtištěné hluboko do čela.
Po ulici vrávorá opilý Lomnický. Sendivoj jej omráčí a přikryje pláštěm. Až ho tady najdou, budou si myslet, že byl pomocníkem při loupeži a odvlečou ho do mučírny, a vynutí si přiznání věcí, o kterých nebude nic vědět! Ostatní mezitím vlezli přes zeď do domu a volali Ota z Losů!, Ota z Losů!, vítězství, kořist je naše. Sluhové vyběhnou před dům a uvidí ležící postavu, chopí se jí – to je určitě jeden z lupičů!
Opona.
Čtvrté dějství
Trebizondin byt. Ona sama je v černém oděvu, bledá s rozházenými vlasy, zrak upřený do nekonečna. Jde těžkým krokem. Je zde i Helena. Přichází Ota a volá Trebizondu.
Helena sděluje Otovi hroznou skutečnost: dítě bylo Trebizondě z císařova rozkazu odňato a v noci zavražděno. Mistr Sedivoj donesl tuto zprávu – paní Eva z Losů rozhlásila po Praze vymyšlenou bajku, že prý byl její dům v Krokevní ulici loupežně přepaden zakuklenými ozbrojenci a dítě uneseno. Dále drze tvrdí, že únos provedl Ota a Trebizonda. Trebizonda je zcela zdrcená. Nechce už žít a chce zemřít. Ota ji utišuje, že přijde čas a Evu z Losu ztrestá. Trebizonda se však vrhá ke vchodu se slovy: dost, dost, to je krev, už jdu, pomsta! Ota se za ní rozbíhá. Vráží však do Lomnického, ten mu sděluje, že chce mluvit s Trebizondou o jejím dítěti. Přišel na stopu té lotrovině a chce ji přivést tam, kde najde svoje dítě živé, nebo mrtvé. Ota chce vědět, kdo to provedl. Byl to Sendivoj! Lomnického zadrželi, ale on v kapse toho pláště našel Sendivojem psaný dopis, a tím se všechno vysvětluje. Ota se mu odhalí, jako otec dítěte a oba kvapně odcházejí.
Velká síň v domě paní Evy z Losu.
Eva vysílá Jehoně, aby našel Otu z Losu. Vstoupí Trebizonda, odhrne závoj a odhaluje bledou tvář. Bez hnutí hledí na Evu. Chce vrátit svoje dítě. Ví, že je zavraždila. Obě si do očí vmetají různá nařčení a urážky. Eva Trebizondu obviňuje, že dítě unesla. Trebizonda vytrhne dýku a se slovy, že ona neumí vraždit nevinný život, ale jenom hříšný a úkladný, jde proti Evě. Eva volá Jehoně o pomoc, avšak Trebizonda velkou silou Evou smýká a vráží jí dýku do prsou. Trebizonda se dívá divoce na Evu, je jí volno, Henrik je pomstěn. Usmívá se na Evu a říká, že půjde za synem. Vráží si dýku do prsou a klesá k zemi. Vstupuje Ota z Losu, v náručí drží malého Henrika. Za ním vchází Lomnický a Jehoň. Ota volá Trebizondu, že její dítě je tady, na živu a zdravé. Umírající Trebizonda vztahuje po dítěti ruce a umírá. Tu Ota spatří druhou mrtvou – Evu z Losu.
Vstupují sluhové a služky paní Evy z Losu a šest halapartníků. Potom Rudolf, za ním Rumpf s císařským prokurátorem, dále Sendivoj, se dvěma prokurátorovými sluhy.
Rudolf je zdrcen. Před tváří zmařených životů bude přísný. Chce vědět, kde bylo dítě nalezeno. Lomnický sděluje, že v Sendivojově bytě. Rudolf tedy bude otcem tohoto dítěte. Posílá Otu z Losu do Uher, tam zuří válka s Turky. Ať se Ota přičiní, aby našel čestnou smrt! Rudolf poroučí Rumpfovi, aby odvezl Césara na krumlovský hrad a nechal ho katem stít. Prokurátorovi nařizuje, aby si vzal na starost Sendivoje.
Opona. Konec.
Přehled literatury >
[1] Ottova encyklopedie na CD-ROM, verze II.;
Ottův slovník naučný I.–XXVIII. 1888–1909.
[2] Kolár Josef Jiří: Magelóna. Tragedie o čtyřech dějstvích. Rukopis
[strojopis], podle 2. vydání I. L. Kobera Praha, 1911. DILIA čs. divadelní
a literární jednatelství Praha, 1957.