Otta z Losu

Obsah kapitoly

• Působení v Přerově a Fulneku
• Skrývání ve vlasti 1622–1627
• Díla útěšná
• Soudobá proroctví
• První pobyt v Lešně 1628–1641
• Náboženské spisy a Haggaeus Redivivus
• Urputný boj s protivníkem Jednoty
• Český náboženský exil
• Líčení osudu vypovězených
• Přehled literatury

Jan Amos Komenský a Jednota bratrská 2

Život a osudy J.A. Komenského a Jednoty bratrské po roce 1617

První pobyt v Lešně 1628–1641

Na jaře 1626, na tajné schůzi nedaleko labských pramenů, se starší pronásledované Jednoty bratrské uradili, aby se její příslušníci ani v exilu nerozptylovali, nýbrž v pevné naději na brzký návrat hromadně usazovali na vykázaných místech buď v Polsku nebo v Uhrách. Úkolem sjednat podmínky přijetí a usídlení svých bratří v Polsku byl pověřen právě Komenský, který se za tím účelem vydal do Lešna.

Pomník J.A. Komenského v Kunvaldě

Vypovídajícími mandáty proti nekatolíkům a Obnoveným zřízením zemským z roku 1627 byl J. A. Komenský donucen následujícího roku opustit vlast a odejít do vyhnanství. Krátce předtím si načrtl plán k svému velkoryse pojatému a hluboce promýšlenému didaktickému dílu, jehož první část měla tvořit Česká Didaktika, kterou dokončil v Lešně 1632.

Lešenským obdobím počínají zvláštní memoáry emigranta Komenského. Jde v nich o jediné: obhájit vlastní práci a její smysl. Do intimity rodinného života neprohlédneme. Vyniknou některé osobní vlastnosti vědce, který se živí učitelstvím odkázán na „ochránce“, obtížen břemenem „domácích starostí“ a péčí o postižené krajany – členy církve, jimž zůstává pastýřem. Informatorium školy mateřské bylo původně určeno pro český národ. Teprve když pohasly naděje na brzký návrat do vlasti, Komenský je roku 1633 přeložil do němčiny. Zároveň bylo převedeno do polštiny a brzy nato do švédštiny.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Náboženské spisy a Haggaeus redivivus

Brzy po příchodu Bratří do Lešna se stalo toto malé polské město důležitým a významným střediskem jejich úsilí o obnovu života Jednoty a jejich horlivé organizační i duchovní práce, směřující k tomu, aby si jejich církev i v cizím prostředí a v proudu vlivů uchovala svou čistotu i osobitost. Komenský, byť cele již zaujatý svými didaktickými pracemi, nemohl jako věrný úd Jednoty zůstat stranou tohoto úsilí a nepodílet se na něm. A tak jej záhy vidíme mezi předními členy sboru bratrských duchovních.

Od roku 1631 je konseniorem a záhy poté písařem (sekretářem), a nakonec i členem Úzké rady starších Jednoty, která jej pověřuje důležitými úkoly, majíc v Lešně již kralickou tiskárnu i svůj obnovený archiv. A protože v prvé fázi tohoto obnovování života Jednoty šlo především o posílení ducha její ryzí zbožnosti, vroucí víry i naděje, píše a překládá Komenský některé spisy obsahu nábožensky útěšného a povzbudivého a spolupracuje na vypsání historie o utrpení a perzekuci Bratří, určenou původně pro informaci ciziny, vydanou však nakonec vlastním nákladem Jednoty v samém závěru třicetileté války.

Aniž se dohodli o společném postupu se Švédy, vtrhli nedočkaví Sasové v roce 1631 do Čech a zmocnili se Prahy. J. A. Komenský se ozval drobným, radostným spiskem Polnice milostivého léta. Se Sasy se do Čech houfně vraceli čeští emigranti a ujímali se až příliš dychtivě svých majetků. A právě pro ně k napomenutí, výstraze i úvaze napsal 1632 Haggaeus redivivus [Oživlý prorok Aggeus]. Káře je, že starajíce se o věci časné a prospěch soukromý, zapomněli dbát především o hlubokou a zásadní reformaci celého života i sebe samých v duchu Kristova evangelia.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Urputný boj s protivníkem Jednoty

Roku 1635 Komenskému nastával nový a urputný boj s velkým protivníkem Jednoty, Samuelem Martiniem z Dražova. Po bělohorské bitvě se vystěhoval z Čech a usadil se v Perně v Sasku, kam se uchýlila většina Čechů augsburského vyznání. Byl zde duchovním správcem. Přál si, poněvadž prý Bratři od roku 1608 byli s ostatními evangelíky ve víře sjednoceni, aby se jemu jako zvolenému administrátorovi podrobili a nebyli úplně samostatní.

Když pak uslyšel, že Bratří poslali některé své kněze do jiných zemí sbírat almužny pro přívržence evangelia nouzí trpící, žádal, aby se z toho dostalo podílu též perenským evangelíkům. Když byl odmítnut, vydal 1635 polemický spis proti bratřím: Pětatřicet mocných důvodů, proč evangeličtí Čechové za jedno býti povinni jsou. K výčitkám tam uvedeným nemohli Bratři mlčet a J. A. Komenskému jako písaři připadlo sestavit odpověď, vydanou téhož roku: Na spis proti Jednotě bratrské od M. Martinia z Dražova sepsaný… potřebné, mírné, křesťanské starších kněží… ohlášení.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Český náboženský exil

První velký odchod Českých bratří do exilu se konal po válce šmalkaldské v letech 1547–1548, když se proti Jednotě bratrské obrátila zlovůle Ferdinanda I., protože jej čeští stavové odmítli podporovat ve válce proti německým protestantům. První vyhnanci z Jednoty odcházeli do Polska a Pruska, zde založili své sbory, ale vznikly tu i sbory Jednoty z místního obyvatelstva, například v Toruni, Poznani, Lešně a na mnoha jiných místech – tím vznikla polská větev Jednoty bratrské.

Druhá mohutná vlna následovala po necelých sto letech, po bitvě na Bílé hoře a po vydání Obnoveného zřízení zemského. Jednota bratrská byla zakázána, sbory zrušeny, budovy zabrány nebo zbořeny. Bratrské knihy včetně Kralické Bible byly hromadně páleny. Po roce 1620 opouští Čechy na třicet šest tisíc evangelických rodin. Usazují se především v Německu, Polsku a Pobaltí. Někteří však vytrvali a zůstali. Stali se jádrem obnovené Jednoty v pozdějších dobách.

Zhruba po stu letech přichází třetí vlna, kdy odcházejí poddaní, do Saska, potom do Berlína, do Münsterberga, zakládají Husinec, Tábor, Poděbrady, Čermín a další kolonie v Pruském Slezsku, jejich děti pak Zelov, Kučov, Faustynov a jiná místa v Polsku a jejich další potomci jiné české vesnice na Volyni a i jinde. Vzhledem k nesnášenlivé římskokatolické totalitě, která v Čechách vládla v době, nazvané Jiráskem výstižně temnem, je třeba říci, že označení „pobělohorští exulanté“ je legitimní pro všechny náboženské exulanty v letech 1620–1781, tedy od bitvy bělohorské až do vydání Tolerančního patentu.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Líčení osudu vypovězených

Jak strašné byly osudy lidí kdysi zámožných v době, kdy J. A. Komenský musel opustit vlast líčí např. dopis Karla staršího ze Žerotína. Moravský šlechtic psal 20. května 1628 z Prahy Zdeňkovi z Roupova (v dnešním přepise):

„Všichni, kdo jsou vypovězeni, strojí se pryč, a to větším dílem bez peněz, nebo statků neprodávají, protože žádný kupec nechce kupovati, a kdo má peníze na úrocích, nemůže nic dostati. Hrubě veliká je však bída, a kam se kdo obrátí, slyší pláč, naříkání, žaloby, křik, takže teskno poslouchati; nejvíce ty ubohé paní, kterým dcery bráti se strojí (na katolickou převýchovu do klášterů), tak těžce to nesou, že div smyslů nepozbývají. A ačkoliv kamenné srdce mohlo by se nad tím slitovati, já však, pokud se může z zevnitřku poznati, nevidím pří žádném žádné s nimi útrpnosti, aniž kdo jest, kdo by chtěl jim poskytnouti rady nebo pomoci, ale všady se toliko slyší, že musí tak býti.“

Související dokumenty:

• Komenského chronologická tabulka 1617–1635
• Obnovená Jednota bratrská Ochranovská 1722–1737