(Přeskočit na navigaci)
Ochranovská Jednota bratrská
Jednota bratrská v Herrnhutu a biskup hrabě Zinzendorf 1722–1737
Útočiště exulantů
Čeští exulanti, kteří opouštěli vlast po bělohorské bitvě a za třicetileté války, patřili většinou ke stavům (šlechtici nebo měšťané). Prostý lid nesměl opustit nešťastný domov. Teprve po roce 1720 začali ve velikém počtu utíkat i prostí lidé. Někteří čeští novoutrakvisté odcházeli na Slovensko, nejvíce se usazovali v Sasku (v Perně a v Drážďanech) nebo v Žitavě, kde bylo jejich středisko. Útočištěm Bratří bylo už v dřívějším pronásledování Polsko (Lešno), kde se jim dostalo takové ochrany, že tam mohla vzniknout samostatná větev Jednoty.
V letech 1699 až 1741 byl seniorem Jednoty v Polsku Daniel Arnošt Jablonský, vnuk Komenského, současně kazatel reformovaného sboru v Berlíně. Na Slovensku a v Maďarsku splynuli Bratři postupně převážně s církví reformovanou nebo luterskou. Proud exulantů z českých zemí v době pietismu (probuzenecké zbožnosti) po roce 1700, našel útočiště jednak v Horní Lužici (v okolí Žitavy), především však ve Slezsku a v Prusku, kde byli ochotně přijímáni jako kolonisté. Po roce 1732 přicházeli další exulanti z východních Čech i odjinud ze Saska.
Po roce 1736 odešlo několik desítek rodin z obce Čermné u Lanškrouna a v Prusku založili českou osadu Rixdorf u Berlína (dnes už v Berlíně) se svolením pruského krále Bedřicha. K Berlínu do Pruska odešlo celkem asi pět tisíc exulantů. Bylo tam založeno několik sborů Jednoty bratrské, reformovaných i luterských. Další emigrace směřovala do Slezska, kde byly založeny obce Stroužné, Husinec, Poděbrady, Tábor, Bedřichov a jiné u Střelína. Tyto obce si zachovaly český jazyk až do dnešních dnů, církevně však splynuly s německou evangelickou církví.
Mikuláš Ludvík Zinzendorf
Jen jediná skupina bratrských exulantů nesplynula úplně s evangelickými církvemi v cizině a vytvořila samostatnou církev, která trvá dodnes. Byli to němečtí potomci Jednoty z fulneckého kraje (od Těšína, Suchdola a z okolí) vedeni tesařem Kristiánem Davidem ze Ženklavy u Nového Jičína (+ 1751). V Německu se jich ujal zbožný hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf a roku 1722 jim dovolil, aby si na jeho statcích nedaleko Žitavy založili vlastní obec. Nazvali ji Ochranov (Herrnhut od hütten = pásti, chrániti, tedy ochrana Páně).
Obnovená Jednota bratrská Ochranovská
Zinzendorf se snažil exulanty udržet v zemské luterské církvi, ale časem povoloval jejich bratrským řádům a kázni, kterou vynikali nad ostatní evangelické církve. Splynuli s nimi i mnozí němečtí přistěhovalci pietistického směru. Tak vznikl Ochranov (1722–1727) a v něm Obnovená Jednota bratrská Ochranovská, jako součást saské luterské církve, s některými bratrskými zvláštnostmi. Později však byla uznána za samostatnou církev (roku 1749). Od původní Jednoty bratrské se liší v mnohém, hlavně tím, že její učení i řády mají ráz německého pietismu. V Herrnhutu nebyla přijata Bratrská konfese ani Bratrský katechismus ani Komenského katechismus sepsaný pro Fulnecké. Byly skládány nové duchovní písně, velmi odlišné od bratrských.
Unitas fratrum
Ochranovská Jednota bratrská zůstala v Německu malou církví. Stala se však příkladem druhým církvím svou misijní činností a svým školstvím. Založila sbory i v Anglii a v Severní Americe, kde nabyla spíše reformovaného rázu a nese jméno Moravská církev (Moravští bratři, The Moravians, Moravian Brethren, Unitas fratrum). Dále v Tanzanii i v Jižní Africe je mnoho sborů Jednoty. Také na Labradoru, na Aljašce, v Surinamu, v Nikaragui, na Jamajce jsou sbory Jednoty bratrské. Roku 1735 zřídil Daniel Arnošt Jablonski jako senior Jednoty za biskupa Suchdolana Davida Nitschmanna (+ 1772 v Bethlehemu v Pensylvanii) a roku 1737 Mikuláše Zinzendorfa samotného. Poněvadž šlo o uznání jejich ordinace v severoamerických anglických koloniích, kde vládla anglikánská církev, byl v souhlasu s jejím episkopalismem položen důraz na zevní souvislost této ordinace s biskupstvím staré Jednoty.