Otta z Losu

Obsah kapitoly

• Rudolf II.
• Rudolfova španělská léta
• Rudolf sběratel Bosche
• Korunovace Rudolfa II.
• Rudolfovi nejednotní poradci
• Jan Jesenský
• První veřejná pitva
• Rudolfovy duševní choroby
• Rudolf na smrtelném loži
• Pitva a balzamace Rudolfa II.
• Císař a Anna Marie da Strada
• Kresby Rudolfa II.
• Ferdinand I.: bratr Karla V.
• Maxmilián II.: otec Rudolfa II.
• Karel V.: dědeček Rudolfa II.
• Marie Španělská: matka Rudolfa
• Vilém IV.: bratr Marie Španělské
• Filip II.: strýc Rudolfa II.
• Letohrádek Belvedere
• Přehled literatury

Rudolf II.

Osobnosti a zajímavosti z doby krále a císaře Rudolfa II. – třetí část

Ferdinand I.: mladší bratr Karla V.

Syn Filipa Sličného a Johany Šílené, Ferdinand I. (10. 3. 1503 až 25. 7. 1564), byl mladším bratrem Karla V., od kterého obdržel rakouské země a stal se jeho zástupcem v římskoněmecké říši. Po smrti svého švagra Ludvíka Jagellonského byl roku 1526 zvolen českým králem, posléze získal i uherský trůn a položil tak základy k mnohonárodnostní podunajské habsburské monarchii. Jeho vládu vyčerpávaly zdlouhavé boje s Turky, kteří roku 1529 a 1532 ohrožovali i samotnou Vídeň.

Jako odpověď na posilování jeho panovnické moci i protireformační tažení, se začala formovat stavovská opozice v Čechách, která vystoupila proti Ferdinandovi během šmalkaldské války. Uznání reality náboženského rozdělení střední Evropy vyústilo v Augšpurský mír mezi katolíky a protestanty v roce 1555 v duchu zásady „cuius regio, eius religio“ (čí země, toho náboženství). Asketický panovník, během jehož vlády přišli do Čech jezuité, ctitel a milovník věd a umění nechal v Praze postavit skvost renesanční architektury – královský letohrádek Belveder.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Maxmilián II.: otec Rudolfa II.

Král český a uherský, císař římský, syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, otec Rudolfa II., císař Maxmilián II. (31. 7. 1527 až 12. 10. 1576) bývá také označován za císaře náboženského smíru. Ovlivněn svými vychovateli, zachovával tolerantní přístup k protestantům, za což si vysloužil nedůvěru španělského dvora, přestože byl ženat s dcerou Karla V. Marií Španělskou.

Na svém vídeňském dvoře vytvořil okruh umělců a učenců, který přitahoval i mladého Rudolfa, pro kterého se v první polovině 70. let 16. století pokoušel bez úspěchu získat polskou korunu. Poslední desetiletí jeho vlády bylo poznamenáno válkami s Turky, kteří přecházeli v Uhrách do ofenzívy. Roku 1575 ústně schválil Českou konfesi, kompromisní politický a věroučný manifest české nekatolické šlechty.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Karel V.: dědeček Rudolfa II.

Španělský král a římskoněmecký císař Karel V. (24. 2. 1500 až 21. 9. 1558) zdědil ohromnou říši, obepínající značnou část starého kontinentu i zámořských krajin. K madridskému dvoru se sbíhaly nitky vlády k habsburským územím ve střední Evropě, Nizozemí, Sicílii a Neapolsku. Za jeho vlády byly dobyty a vyvráceny říše Aztéků a Mayů v Jižní Americe a zastaven postup Turků do střední Evropy.

Introvertní panovník, zároveň však skvělý státník, byl po celý svůj život sužován pochybnostmi o správnosti svého konání, které ústily v myšlenkovou intoleranci a náboženský fanatismus. Bigotní katolík, jehož nemanželské děti se zapsaly do dějin: Markéta Parmská, místodržitelka ve španělském Nizozemí, a don Juan d’Austria, legendární vítěz nad Turky u Lepanta. Roku 1556 se Karel V. vzdal trůnu. Zbytek života dožil nestřídmý milovník krmě i pití v ústraní své vily u kláštera San Hieronimo da Yuste.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Marie Španělská: matka Rudolfa II.

Alonso Sanchez Coello Marie (21. 6. 1528 až 26. 2. 1603), bigotní dcera císaře Karla V. a sestra španělského krále Filipa II. se roku 1548 ve španělském Valladolidu vdala za svého bratrance Maxmiliána II., který se po svatbě stal místodržícím ve Španělsku. Přestože měla názorové rozpory se svým manželem, se kterým žila od roku 1551 ve Vídni, porodila mu během dvaceti let šestnáct dětí, třetím z nich byl Rudolf II. 20. září 1562 byla jako první Španělka spolu s Maxmiliánem korunována českou královnou.

Po smrti manžela žila v Čechách, kde nechala na Pražském hradě zbudovat kapli sv. Vojtěcha, zbořenou při dostavbě chrámu sv. Víta roku 1879. Fanatická a panovačná matka nutila neúspěšně dlouhé roky Rudolfa II. ke sňatku s jeho sestřenicí, španělskou infantkou Isabelou Clarou Eugenií, dcerou Filipa II., za kterého mezitím provdala svou nejstarší dceru Annu.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Vilém IV.: bratr Marie Španělské

Rudolfovy styky s jeho strýcem, lankrabětem Vilémem IV. z Hesenska-Kasselu (1532–1592), který už roku 1560 založil v Kasselu první stálou hvězdárnu v novověké Evropě, měly velký význam pro konstrukci nových vědeckých přístrojů a hodin. Kassel přinesl astronomii zárodky mnohého, co se pak mohutně rozvinulo v Praze – kupříkladu pozoruhodné dovršení kopernikovského systému Johannesem Keplerem, nebo zdokonalení měřících přístrojů. Vilém IV. a jeho astronom Christoph Rothmann již byli kopernikovci, tj. stoupenci nového a církví potíraného heliocentrického obrazu světa Mikuláše Kopernika (1473–1543), jehož středem bylo Slunce. Zastáncem tohoto nového světonázoru byl i Giordano Bruno, jenž v roce 1588 strávil v Praze šest měsíců a od Rudolfa dostal 300 říšských tolarů. Roku 1600 však byl odsouzen římskou inkvizicí jako kacíř a upálen.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Filip II.: strýc Rudolfa II.

Uzavřený a nepřístupný Philip II. (21. 5. 1527 až 13. 9. 1598), syn Karla V. a Isabely Portugalské. Bratr matky Rudolfa II., španělský král, který po připojení Portugalska v roce 1580 i s jeho koloniemi, vládl „říši, nad kterou Slunce nezapadlo“ a která se rozkládala od Indie, přes Afriku a evropská území po jižní Ameriku. V letech 1554–1558 byla jeho druhou ženou anglická královna Marie Tudorovna, zvaná též Katolická či Krvavá, která se bez úspěchu pokusila v Anglii bezohledně zavést katolictví.

Filip II. byl věrným stoupencem katolické církve, s jehož podporou španělská inkvizice pod vedením kardinála Diega de Espinosy sklízela své krvavé žně. Jeho loďstvo vybojovalo vítěznou bitvu u Lepanta 1571, avšak 1588 byla nepřemožitelná armáda zničena Angličany, neúspěšný byl i jeho boj s opozicí v Nizozemí. Na jeho madridském dvoře byl sedm let vychováván mladý Rudolf se svým bratrem Arnoštem.

[ předchozí | následující | nahoru ]

Letohrádek Belvedere

Královský letohrádek, dílo architektů Paola della Stella, Hanse Tirola a Bonifáce Wolmuta z let 1538–1563, dal postavit v královských zahradách na Pražském hradě Ferdinand I. pro svou ženu Annu Jagellonskou. Byla to jedna z prvních renesančních staveb v Evropě po vzoru řeckých chrámů (patrně Poseidonova chrámu v Paestumu). Pozoruhodný je klamně křehký dojem sloupoví, které ze všech stran obklopuje letohrádek. Když přišel Tycho Brahe do Prahy, dal mu Rudolf zřídit observatoř v Benátkách nad Jizerou. Jelikož se však jeho ženě stýskalo po dvorském životě, přestěhoval Tycho velmi záhy své přístroje do Belvederu. Císař do letohrádku často docházel, aby s dánským astronomem a s Johannesem Keplerem pozoroval nebe.

Související dokument:

• Rulf Jiří: článek Rudolf II., Reflex 22/1997