Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Vladycká rodina 3

Osobnosti, fakta, sídla, zajímavosti a spojení příbuzenskými svazky

Osoby příbuzné nezařazené do rozrodu

Jachym Chrt ze Rtína

Erb Chrt ze Rtína

Ovocný trh 4 čp. 579. Nejprve se mu říkalo Vrabcův dům, později byl domem hrab. Jindřicha Fil. Kolovrata-Krakovského. Za odboje roku 1618 měl dům Eliáš mladší Rozýn z Javorníka, jenž pak utekl; jeho jméno bylo přibito na šibenici. V roce 1625 byl dům postoupen Jach. Chrtovi ze Rtína k užívání. Po 5 letech za 2000 kop míšenských prodán Flor. Libochovskému. [7]

Bohuslav Ferdinand Teis z Losu

V roce 1664 zde seděla Dorota Mladotová ze Solopisk, 1671 Bohuslav Ferdinand Teis z Losu, 1695 Jan František Rosenheim z Janovic, 1700 Vilém Jaroslav Mladota ze Solopisk (ti pak ještě 1713–55). [6] Hlaváčova Lhota.

Johanka Otovna z Losu (manželka Havla Hrobčického z Hrobčice)

Havel (1571–1605) držel Kolešovice, Horosedly, Bílenice, Černohat, Petrovice a naposled i Všesulov (manželka Johanka Otovna z Losu). Syny měl: Ladislava, Jeronyma, Jana a Zdislava Havla. [6] Hrobčický z Hrobčice.

Jan Kryštof Myška ze Žlunic (synové Oldřich Kunata a Jindřich Karel), Vratislav Trmal z Toušic

Erb Myška ze Žlunic

Soukenická 21 čp. 1190 „Turkova hlava“. V roce 1605 byl majitelem Ladislav Sekerka ze Sedčic, pak zemřel ve vzpouře. Dalším majitelem byl Jan Kryštof Myška ze Žlunic, potom jeho synové Oldřich Kunata a Jindřich Karel, kteří spojili i sousední dům, před tím majetek Vratislava Trmala z Toušic, Oldřicha Kafky z Říčan a Volfa staršího z Vřesovic. [8]

Žofie/Sofie Otovna z Losu, manžel Adam Bechyně z Lažan a syn Adam Bechyně z Losu; Eva Vršová z Lažan a Václav st. a ml. Bechyňové z Lažan [manžel a syn Evy?]

Dům čp. 633 u Týnského chrámu, v Týnském dvoře – Ungeltu. Na rohu Štupartské a Týnské ulice stály dříve domy dva. Druhý se jmenoval Loučenský, podle majitele z roku 1493, Zdeňka Loučenského z Kopidlna. Jakub Kočka jej zakoupil v roce 1557, ale prodal ho 1579 Evě Vršové z Lažan, po které jej zdědili Václav st. a ml. Bechyňové z Lažan a postoupili ho Žofii z Losu. Roku 1638 jej měl Adam Bechyně z Losu na Stěžově (manželka Žofka z Losu) a roku 1653 Wolf Perglar z Perglasu. [8] Praha: popis města: Staré město: okres týnský; [6] Bechyně z Lažan.

Margarvta z Hodějova, manželka Adama Budovce byla Žofi/Sofiinou sousedkou. Budovec z Budova [8]

Erb Bechyně z Lažan

Adam Budovec z Budova vlastnil dům ve Spálené ulici číslo 46 čp. 64 „zlatý klobouček, U Albínů“. V roce 1541 jej koupil Mikuláš Velemyslovský z Velemyslevsi za 90 kop č. a v roce 1544 jej měl Adam Budovec z Budova, ten jej v roce 1548 prodal mistru Bartolomějovi Ropalovi z Ryfmberka.

Adam Budovec z Budova měl syny. Jan byl v mládí vychováván mezi dětmi arciknížete Ferdinanda, znamenitě se vycvičil v rytířských ctnostech. Říkalo se o něm, že toho času nebylo člověka, který by stejně dobře rozuměl koním. Tento držel Útěchovičky a zemřel v Řečici roku 1591. Jeho manželka Žofie Otovna z Losu držela v letech 1574 až 1577 Novosedly u Stráže. Jejich dětmi byli Jiřík a Johanka. Jiřík bojoval roku 1601 v Uhrách u Bělehradu a Kaniže. Po své smrti je přivezen do Prahy a v lednu 1602 pochován. Dcera Johanka zemřela roku 1620. Jejím prvním manželem byl Jetřich z Lukavce (zemřel roku 1602), druhým Jan Albrecht Křinecký z Ronova.

Erb Budovec z Budova

Druhým synem Adama Budovce z Budova byl Václav, řečený Kozibrádka, narozený asi roku 1547. Byl nejvýznamnějším mužem svého rodu a jedním z předních sloupů Jednoty bratrské. Jeho manželkou byla Anna Zákupská z Vartenberka [Anna Budovcová z Vartenberka]. Václavův jediný syn Adam koupil roku 1603 se svou matkou statek Chocnějovice a roku 1610 se oženil s Margarvtou z Hodějova. Roku 1620 uprchl s králem Bedřichem a roku 1621 žil v Haagu v Nizozemí.

Margarvta z Hodějova zůstala v Praze a držela tu od roku 1617 dům v Týnské ulici 7, čp. 627 proti Týnskému chrámu (gotický objekt, přestavěn po roce 1777, got. zbytky ve sklepích a v přízemí, pamětní deska). Vedle dům „U černého jelena“ (Týnská ulička čp. 628). Protože náležel pouze jí, nebyl během konfiskací (po popravě jejího manžela) zabaven. Jejich dcerka Anna Majdalena zemřela roku 1625. Syn Bedřich Ludvík se roku 1652 domáhal pozůstalosti po své matce Markétě na statcích Zásadce a Chocňovicích a je posledním známým zástupcem toho rodu. Dnes stojí na místě domu „U černého jelena“, novogotická budova z roku 1894, kde se narodil malíř K. Škréta (1610–1674).

Poznámka autora stránky

Zde je dobře patrná příbuznost a provázanost mezi Velemyskými z Velemyšlevsi (Mikuláš, Jan – dcera Eva, vdaná Otová z Losu), Budovci z Budova (Václav, Adam – manželka Margarvta z Hodějova, Anna B. z Vartenberka), Oty z Losu (Žofie/Sofie) a Bechyňové z Lažan (Václav st. a ml., Adam Bechyně z Losu). Na jedné straně je Žofie/Sofie Otovna z Losu (manželka Jana Budovce z Budova, který zemřel v Řečici roku 1591 a byl bratrem Václava Budovce; na straně druhé Žofka/Sofie z Losu, manželka Adama Bechyně z Lažan. Je možné, že by to mohla být jedna a tatáž osoba, která by se po smrti jednoho z dvou výše uvedených mužů stala ženou druhého?

bratři Z. L. Kavka z Říčan a Jan Kryštof, Markéta Říčanská ze Rtína (tvrz Roudný) [4]

Pán na Roudném Zdeněk Lev Kavka z Říčan tu ještě seděl roku 1615. Po jeho smrti v roce 1616 se tu uvázala jeho žena (vdova) Markéta Říčanská ze Rtína, protože po něm zůstaly děti. Proti tomu byl jeho bratr Jan Kryštof. Tvrdil, že chce mít právo jak na Roudný tak i na všechny svršky, klenoty a dům pod Slovany v Praze, který vlastnili společně oba bratři. Ale Markéta prokazovala vlastnictví (hlavní list nebožtíka), které jí bylo darováno. 20. března 1616 se dohodli tak, že Markéta podržela tvrz Roudný se dvorem, pivovar a ves. Jan dostal dům v Praze. 6. července 1616 prodala Markéta tento majetek Anýžce Dvořecké z Hodic na Myskovicích.

Sluzský z Chlumu [6]

Sigmund dostal za díl Suchdol, od bratra ujal Tuchoměřice, V roce 1586 koupil Uhy, roku 1595 byl berníkem kraje slanského, v roce 1601 koupil ves Statenici, kterou pustil roku 1602 strýci Václavovi a zemřel 1606. Jeho první manželka byla Johanka Otovna z Losu, druhá Alžběta ze Vchynic.

Otové z Losu v hesle Karlové ze Svárova [6]

Jindřich Karel ze Svárově měl s manželkou Ludmilou ze Solopisk syna Jana (roku 1544 Popovice zapsány do desk zemských) a dceru Kateřinu, která se provdala za Zdeňka Otu z Losu a od roku 1571 odpočívá pod zvláštním náhrobním kamenem. Václav Karel ze Svárova držel Vinařici, 1532 zapsal synům Petrovi na Suchomastech a Jiříkovi. Petr měl za manželku Marianu Otovnu z Losu a s ní syna Václava staršího Karla ze Svárova. Byl také praotcem všech dalších Karlů ze Svárova až do vymření tohoto rodu.

Rody podobného jména

Losi z Losintálu (Losy z Losinthalu) [3]

Tyrolský rod. Antonín získal roku 1647 v Čechách inkolát, rok nato byl povýšen do panského stavu a roku 1664 obdržel on nebo jeho syn hraběcí titul. V Čechách rod vlastnil panství Štěkeň, Ctěnice, Vintířov, Vlastějovice, Tachov a další. Adam Filip, poslední mužský člen rodu, zemřel roku 1781. Po vleklých sporech připadla rodová panství do majetku rodiny Windischgratzů.

Los z Losinthalu (tvrz Štěkeň) [4]

Roku 1647 postoupil Jan Antonín kníže Egenberka zámek Štěkeň císaři. Hned příštího roku odevzdány věřiteli císařem Janovi Antonínovi Losimu z Losinthalu, jenž byl deputovaným k vybírání důchodů vinného, pivného a solního. K tomu Losi přikoupil roku 1650 zboží Řepické.

Losy z Losenau [3]

Německý rod, který se v 17. století přestěhoval do Čech, kde roku 1695 nabyl inkolátu. V letech 1702–1782 byl v majetku rodu zámek Radič u Sedlčan. Šebestián, komisař Berounského kraje, byl roku 1782 přijat do českého rytířského stavu. Ludvík padl roku 1849 v císařských vojenských službách v Sedmihradsku. Jím rod vyhasl.

Losi z Losu [6]

Stará rodina, od roku 1741 v hrabském stavu, vymřela v roce 1852. Bývala v Míšni, Lužici a Sasku.

Jiná rodina [3]

téhož jména, ale jiného původu a erbu bývala ve Slezsku a Polsku. Rozvětvila se a vymřela v 18. století.

Losi z Gradkova [3]

Polská hraběcí rodina usedlá v Haliči a ruském Polsku, Dombrova erbu [pozn. autora: dombra – strunný nástroj lišící se od balalajky tím, že má dolní okraj kratší a jen dvě kovové struny], žila ve dvou větvích: starší, obdržela hrabský stav. Ten se dostal majestátem ze dne 17. května 1789 bratrům Michalovi, Mořici, Josefovi, Františkovi a Šťastnému. Téhož dosáhla i mladší větev, a to 27. června 1861 pro Karla Losa z Gradkova.

Losi z Losinfeldu (nebo Losenfeldu) [3]

Šlechtická rodina, která zde žila od 17. století. Pocházelo z ní mnoho ranlékařů.

Sedláčkovy Hrady, zámky a tvrze království českého

Sedláčkovým hlavním dílem je monumentální soubor Hrady, zámky a tvrze království českého, I.–XV. (1882–1927), systematicky uspořádaný podle krajů a panství. Jsou jedním z posledních důkazů toho, co ve vědě může vytvořit neúmorná práce jednotlivce, a tak i posledním protějškem velkých vědeckých děl národního obrození. Společné s nimi mělo Sedláčkovo dílo i východisko, totiž romantické vzplanutí pro zemi a konkrétní památky její minulosti, jimiž byly hrady. K tomu Sedláček připojil nesmírné množství přesných a detailních poznatků, vytěžených v naprosté většině z původních pramenů a vztahujících se především k dějinám společenské třídy a vrstvy, jejíž existence byla svázána s hrady. Hrady a zámky se pro toto bohatství a spolehlivost snesených faktů staly nepostradatelnou základnou všeho bádání orientovaného místopisně. Doba je vítala jako epochální dílo pro českou historickou topografii, genealogii a heraldiku, v přítomnosti se pak ukazuje, že obsahují neocenitelné podklady pro studium sociálních a politických dějin třídy. [9]

 

 

Přehled literatury  > 

[1] Halada Jan: Lexikon české šlechty I. Akropolis Praha, 1994.
[2] Mysliveček Milan: Erbovník. Horizont Praha, 1993.
[3] Mysliveček Milan: Erbovník 2. Horizont Praha, 1997.
[4] Sedláček August: Hrady, zámky a tvrze království českého: IV. Táborsko, V. Podkrkonoší, VI. Podbrdsko, VIII. Rakovnicko a Slánsko, XI. Prácheňsko a XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozápadní Boleslavsko. Argo Praha, 1994–1998.
[5a] Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 7, Praha a okolí. Svoboda Praha, 1988.
[5b] Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4, Západní Čechy. Svoboda Praha, 1985.
[6] Ottova encyklopedie na CD-ROM, verze II.; Ottův slovník naučný I.–XXVIII. 1888–1909.
[7] Ruth František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních II: ulice Karlova třída–U půjčovny. Faksimile pův. vydání. Nakladatelství Lidové noviny Praha.
[8] Ruth František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních III: Purkyňova ulice–Žofín. Faksimile pův. vydání. Nakladatelství Lidové noviny Praha, 1996.
[9] Kutnar – Marek: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Nakladatelství Lidové noviny Praha, 1997.
[10] Macek Josef: Česká středověká šlechta. Argo Praha, 1996.


Poslední úprava: 3. května 2005, Copyright © 2000–2010 Tomáš Voříšek, e-mail: