Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Vladycká rodina 2

Osobnosti, fakta, sídla, zajímavosti a spojení příbuzenskými svazky

Jindřich Ota z Losu

Narodil se kolem roku 1540, zemřel 21. 6. 1621. Byl vzdělaný a horlivý obhájce Jednoty bratrské a na počátku stavovského povstání v roce 1618 byl zvolen jedním ze třiceti zemských správců a angažoval se v různých jednáních a poselstvích proti volenému králi Ferdinandovi II. Fridrich Falcký mu svěřil úřad královského podkomořího a karlštejnského purkrabího. Po Bělohorské bitvě se dal na milost císaři, ale na rozkaz knížete z Lichtenštejna byl 20. 2. 1621 zajat a uvězněn na Pražském hradě. Přes svůj vysoký věk byl 15. 4. 1621 vyslýchán před hrdelní komisí. Ke všemu se přiznal, nezapíral jako ostatní.

Jeho statečná obrana stavovské věci byla však pokládána za výsměch a zlomyslnost. Omlouval se, že jenom pro strašné řádění císařského vojska [4] zavrhli Ferdinanda II., jenž nebyl ještě za krále řádně zvolen, nýbrž jen proti reversu Rudolfa II. a Matyáše za krále přijat. Byl odsouzen k odejmutí cti, statků a hrdla. [7] Po popravě na Staroměstském náměstí v Praze bylo jeho tělo „rozčtvrceno a rozvěšeno, hlava pak k věži mostské přibita“.

Zemřel bez vysluhování večeře Páně, neboť k němu a Václavu Budovci z Budova, protože byli z Jednoty bratrské, nebyli připuštěni jejich duchovní správci. Spolu s ním byli odsouzeni k pokutám ještě další čtyři členové rodu. V roce 1621 mu bylo jeho veškeré jmění a statky zabrány. [4]

Dům v Liliové ulici 10 čp. 247 „U Ježíška karmelitánského“, měl v roce 1494 malíř Petr Slovák. V 17. století tu měl dva domy s kolnou proti kůru kláštera sv. Anny mezi domy Petra Payera a někdy Pavla Weisa z Petřína Jindřich Ota z Losu na Komárově. Po jeho smrti koupil dům soused Petr Payer. [7]

Jindřich Ota z Losu (ves Praskolesy)

V letech 1618 a 1619 se stavové zmocnili Karlštejna a odevzdali purkrabství Jindřichu Matesovi z Thurnu a hejtmanství Vácslavu Sakovi z Bohuněvic. Druhým purkrabím se stal Jindřich Ota z Losu.

Jindřich Ota z Losu (zámek Komárov)

Erb Vchynský z Vchynic

Pro množství dluhů sirotků po Mikuláši Jineckém (zemřel roku 1601) byl Komárov prodán v roce 1602 Jindřichovi Otovi z Losu. Ten roku 1610 vydal nařízení, aby se komárovské panství po jeho smrti dostalo jeho manželce Elišce z Vchynic a po její smrti na jejich dceru Kateřinu Pětipeskou z Losu. V roce 1621 mu byl mimo jiného i statek Komárovský zabrán. V té době už však patřil jeho manželce Elišce. Byl připojen k panství Hořovickému a v roce 1623 prodán Maří Eusebii hraběnce z Martinic, rozené ze Šternberka. Další vlastníci: 1648 – Pešíkové, zámek je zpustlý; 1681 – Balbín jej má za zříceninu ve které se kdysi bydlelo; 1709 – užíván jako haštalec a chlívy, horní části jako sýpka.

Jindřich Ota z Losu (hrad Týnec nad Sázavou)

Lidmila z Klinštejna prodala Týnec (zámek s dvorem, městečkem a vesnicemi) roku 1544 Bernartovi z Baršova. Tento zemřel před rokem 1550. Dědicem se stala Anna, provdaná za Jana Velemyského z Velemyšlevsi, později hejtmana Vltavského kraje. Z manželství pošli tři synové a dvě dcery. Dcera Eva se provdala za Jindřicha Otu z Losu, Lidmila za Vladyku Vojkovského z Milhostic. Týnec měl dědit nejstarší syn Burjan, ale brzo po svém otci zemřel. Anna z Baršova posledním pořízením, dne 26. března 1577, učinila dědici statku syny Bernarta a Jindřicha, téhož roku zemřela.

Jiřík Otta starší z Losu a Sluzští z Chlumu (tvrz Číčovice)

V roce 1562 prodali Vácslav a Jan bratři z Donína Oboje Číčovice (Veliké – hořejší a Malé – dolejší, kde stávala tvrz) a pustou ves Třebovízek Ctiborovi, Vácslavovi a Janovi staršímu Sluzským z Chlumu a Jiříkovi Ottovi staršímu z Losu [4] a ti je připojili ke statku Tuchoměřice. [5a] V roce 1563 se rozdělili tak, že každý držel několik dvorů. [4] V roce 1565 se Služští o majetek rozdělili, Číčovice dostal Šťastný Služský z Chlumu. [5a]

Jiřík starší Ota z Losu (ves Liblice)

Jáchym Vachtl z Velišova držel po roce 1556 Liblice a zastavil je na nějaký čas Jiříkovi staršímu Otovi z Losu. Během doby, ve které byli Liblice v držení Jiříka, byl v roce 1570 učiněn pokus o jejich vyplacení. Jiřího ohledně toho obeslal královský prokurátor, ale věc byla odložena do roku 1573. Druhé obeslání provedeno nebylo, protože obeslaný zemřel. Roku 1576 byli obesláni bratři Vácslav a Adam Otové a Jan, jejich strýc. Ale dřív, než došlo ke slyšení pře, Jáchym Vachtl Liblice vyplatil a na převedl sebe.

Jiřík Ota z Losu (tvrz Kdýčina)

[6][4][5b] První zpráva o zdejší tvrzi [ve starších pramenech nazývána Gdýčina; ves Zdejcina] je z roku 1416, kdy manství, v té době již vyšehradské, získal Jan Jablonec z Chlumčan, který přijal jméno z Litohlav podle samoty u Králova Dvora. Pak se zde střídali majitelé z řad drobné šlechty, až roku 1541 prodal Zikmund Kamýk z Pokratic tvrz, dvůr i ves městu Berounu – ovšem už zpustlé. V roce 1547 zabavil městu Beroun král Ferdinand I. obecní statky. Kdýčinu prodal roku 1548 Jiříkovi Otovi z Losu, jenž držel pustý dvůr na Staré Huti. Po bělohorských konfiskacích roku 1622 přešla Kdýčina do majetku královské komory. Dnešní ves Zdejcina [je součástí Berouna] vznikla roku 1607, kdy tu bylo dovoleno hamerníkům a dělníkům Staré Huti vystavět chalupy, v místě „kdež předešle dvůr Kdýčinský byl“. Zbytky tvrze se nezachovaly, takže nelze určit, kde stála.

Erb z Říčan

Kateřina Otová z Říčan (tvrz Těchobuz)

Svému manželovi Vácslavu Otovi z Losu 15. 12. 1600 zapsala všechna práva. Svého manžela přežila. Roku 1615 vládla na Těchobuzi a přečkala Bělohorskou bitvu. Po této bitvě bylo na ní naléháno aby: 1.) ke katolickému náboženství přistoupila nebo 2.) ze země odjela. To odmítla z důvodů svědomí. V roce 1628 slíbila se svou dcerou Mandalénou, že katolictví přijme, protože pouze s touto podmínkou mohla držet svůj majetek. Roku 1631 v úterý po Třech králích sepsala smlouvu se svými dětmi. Synům Zdeňkovi Adamovi a Janu Šťastnému svěřila Těchobuz, dcerám Salomeně Košetické a Mandaleně Anně z Losu Chvalkovský dvůr.

Kryštof Ota z Losu a Vilém Chrt (tvrz Zahrádka u Maršovic)

Tvrz ve vsi Zahrádce u Maršovic (4,5 km jihovýchodně od Neveklova) již dávno zanikla. Poprvé se připomíná v letech 1382–1391, kdy zde seděl Vilém ze Zahrádky. V roce 1391 žil i Vilém mladší ze Zahrádky, jež předtím koupil statek v Bohdanči. Nevíme, který z nich byl Vilém Chrt o němž je zmínka v letech 1409–1419. V roce 1531 zde žil Adam Štítný ze Štítného, jenž byl podle tituláře z roku 1534, pánem na Zahrádce. Jeho bratr? Oneš v roce 1543 tvrz, dvůr a celou ves vložil do zemských desek. Toho roku prodal statek Prokopovi Klenovskému ze Ptení. Od něj statek v roce 1551 zakoupil Kryštof Ota z Losu. Ten se později usadil na huti Kdyni a prodal Zahrádku Vilémovi Malovcovi z Malovic, jenž statek v roce 1572 věnoval manželce Kateřině z Rychenburka.

Šebestián Ota z Losu (ves Praskolesy)

Na dobříšském zámku roku 1614 zavřenou pěstí klepal pod nosem purkrabí Janovi Libovickému.

Vácslav Ota z Losu (tvrz Těchobuz)

Byl synem Zdeňka Oty z Losu. Jeho manželkou byla Kateřina Otová z Říčan.

Zdeněk Otta z Losu a na Hlazovicích (tvrz Těchobuz)

V roce 1590 získal Těchobuz od Alexe Podhradského z Vlčí hory a koupil také Velký Ježov. Těchobuz spravoval spolu se svým synem Vácslavem Otou z Losu (jeho ženou byla Kateřina Otová z Říčan). Zdeněk Otta Kateřině v roce 1600 Těchobuz v dluhu postoupil.

Zdeněk Ota z Losu na Těchobuzi a Hlazovicích (zámek, dříve tvrz Vlčkovice)

Jan nejmladší Vlk z Kvítkova 8. 6. 1592 postoupil Vlčkovice v dluhu 1000 kop Zdeňku Otovi z Losu. Ten měl Vlčkovice krátkou dobu a postoupil je roku 1595 také v dluhu Kašparovi Kaplíři ze Sulevic a na Neustupově a Zvěstově.

Zdeněk Ota z Losu (statek, dříve tvrz Osovec)

Ve vesnici Osovci (Osůvci; 13 km východně od Hořovic) stávala tvrz na tom místě, kde nyní [začátek 20. století] stojí selský statek č. 19. Doposud se vidí pozůstatky starého valu na severní straně. Roku 1548 byl statek prodán Vácslavovi z Hostomic. Dalšími držiteli byli: roku 1606 Zdeněk a jeho syn Jaroslav, roku 1612 Kryštov a 1615 opět Jaroslav, všechno Otové z Losu. V roce 1617 koupil Osovec od Jaroslava Oty z Losu Oldřich z Gerštorfu a připojil jej ke svému Osovskému panství [panský dvůr]. Ve třicetileté válce byl vypálen od Švédů.

Erb Karel ze Svárova

Zdeněk Ota z Losu (tvrz Popovice a hrad Točník)

Jan Karel ze Svárova seděl se svou manželkou Lidmilou ze Solopisk na Popovicích. Svůj majetek odkázal dceři Kateřině, která se v roce 1557 vdala za Zdeňka Otu z Losu a Popovský statek mu zapsala. Zemřela v roce 1571. Popovice, spolu s vsí Korno a Počáplí, Zdeněk v roce 1586 postoupil Janovi staršímu z Lobkovic na Točníce. Ten přidal své manželce Johance z Kolovrat v roce 1586 tvrz Popovice se všemi vesnicemi, které od Oty z Losu koupil.

Zdeněk Ota z Losu a Adam Chrt ze Rtína (hrad Týřov)

Jan nejmladší Popel z Lobkovic se soudil v roce 1562 s Adamem Chrtem ze Rtína. Jan mu roku 1561 poslal dopis, aby rychtu v Hudlicích, kterou bez jeho povolení od Zdeňka Oty z Loun ujal, obsadil do měsíce robotným člověkem, který by tu rychtářský úřad spravoval. To ale Adam neučinil. Jan těžce nesl, že mu ve vsi schází rychtář.

Jan Šťastný (tvrz Těchobuz)

Byl synem Kateřiny Otové z Říčan. Odkázal Těchobuz Albrechtu Kapounu ze Svojkova na Vodici a jeho synu Janu Bernartu. Poslední postoupení Těchobuze bylo v roce 1692 Děpoltu Františkovi z Devaldu od Jezuitů. Jan Šťastný zemřel 10. 5. 1643.

Baltazar Chrt ze Rtína (tvrz Těchobuz)

Měl pověst člověka nesvorného a násilného. V letech 1570 (27. 11.) a 1575 (7. 5.) skoupil rozpůlené dědictví od bratrů Jiřího (Ježov, Malý Ježov, Zdiměřice) a Petra (Mrazov, Slavětín) Rosmhápových ze Suché. V roce 1574 prodal lesy Ouborky, zbytek držel 20 let. Těchobuz zastavil Alexandru Podhradskému z Vlčí hory, což bylo provázeno spory, rozepřemi a násilím.

 

 

Poslední úprava: 29. května 2005, Copyright © 2000–2010 Tomáš Voříšek, e-mail: