Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Právě se nacházíte na zastaralé stránce, která byla nahrazena novou stránkou o pražském katu Janu Mydláři s podrobnějšími informacemi o životě kata Mydláře.

Kat Jan Mydlář

O soukromém a veřejném životě pražského kata mistra Jana Mydláře.

Kniha o katu Mydlářovi

Čtenář knihy Karla Štorkána, Kat Jan Mydlář (Ve službách císařů) je obtěžkán otázkou, proč se autor nedrží údajů z knihy Josefa Svátka Paměti kata Mydláře, říkajících, že Mydlář měl syny dva. Další otázky se dotýkají postav, kterými Karel Štorkán příběh zabydlel.

Ve Svátkově knize není nikde doloženo, měl-li kat Mydlář dva syny či vůbec nějaké děti. Na to nikde nenarazíte. Přitom veškeré informace dnes dostupné, čerpají pouze ze Svátkova díla. Novinář a historický romanopisec Josef Svátek vytvořil celou dynastii Mydlářů a v jejich fingovaných pamětech (jak píše např. i Karel Krejčí), vylíčil bohatou řadu historických kriminálních příběhů, odehrávajících se v Praze a v jejím okolí. Od senzačních procesů Prahy rudolfínské přes tragédii bělohorskou a válku třicetiletou až ke sklonku 17. století.

Látka je z větší části autentická, neboť Svátek byl kulturním historikem a dobře znal prameny. Ty byly zaručeně dostatečně bohaté na podrobnosti, proto nemusel příliš přidávat ze své fantazie, jako to dělal v jiných svých románech; jen rámcový příběh katovské rodiny je pojat v tradičním duchu sentimentálně romantickém. Netuším ovšem z jakých dokladů čerpal při psaní o katovské rodině Mydlářů. To, co píše, asi nikdo nepotvrdí.

Syn Jana Mydláře Jan

podle J. Svátka, pokračoval v psaní rodinné kroniky. Po smrti otce zaznamenává, že tatínkovi bylo přes osmdesát. Připusťme, že mu bylo 82. To by znamenalo, že se Jan Mydlář narodil v Chrudimi 1582 a v době staroměstských poprav mu mohlo být nejvíce 39 let. To je spekulativní otázka. Museli bychom Mydlářovu vývoji upřít všechny události, předcházející popravě na Staroměstském náměstí. Neprožil by všechno co následovalo po přijetí Majestátu Rudolfa II., nepocítil by úplnou demokracii stran víry, tudíž by se nemohl zamyslet nad formou povstání českých stavů, nevěděl by ani jak na ně reagovat.

Jan Mydlář se narodil v roce 1572? v Chrudimi

Umírá 14. března 1664 v Praze ve věku 92 let. V roce 1600 se zúčastnil první veřejné pitvy s výkladem. 9. července 1609 je svědkem všech společenských událostí provázejících vydání Majestátu Rudolfa II. Na přání císaře Rudolfa II. se vypravil za magistrem Kelleym na Křivoklát, aby z něho dostal tajemství elixíru mládí a získávání zlata umělou cestou. Staroměstským katem se stává ve svých 22, 23 letech a je historicky ověřeno, že o něm všichni mluví co o mladém.

Když obhajoval svou žádost

o ustanovení staroměstským katem tehdejší rychtáři vznesli otázku, jak to, že tak mladý člověk se o tento post uchází. Oponenti, včetně purkmistra Krocína hovořili o tom, že sice mladý je, ale poukazovali i na nevídanou skutečnost, že je magistrem lékařství. Kat Mydlář vlastně jen nesložil závěrečné doktorské zkoušky.

Kdyby byl např. šedesátník, jak by fyzicky stačil na popravu mečem 24 mužů. Jak historie dokládá, nešlo vždy pouze o jeden fyzicky náročný úkon. Jak byl starý (mladý) se dá určit i z dostupných informací o popravě: kdy se nadechl, kdy odpočíval, kdy měnil meče atd. Orientačně jsem pro sebe zvolil věk pětačtyřicátníka (Štorkán). Zjevně se nikdo nikdy nedoví přesné datum jeho narození. Především však máme před sebou velké lidské drama člověka bohatého, končícího jako oběť nelítostného útoku cizí moci na samou podstatu českého státu. Autor vděčí za mnohé historikům Josefu Janáčkovi (Rudolf II. a jeho doba) a Josefu Petráňovi (Staroměstská exekuce).

Kroniky vydaly svědectví

o chování Jana Mydláře při popravě. Dosvědčil to např. kněz, Jan Rozacius, provázející odsouzené na poslední cestě. Ve svých poznámkách doslova uvedl, že kat Mydlář byl podobojí, a cituji: „dal při stínání pánů pozor na to, že v modlitbách jim překážeti nechtěl, ale čekal času, až smysl modliteb dokonán byl“.

Tak byl vystylizován v postavu kladnou. V dramatu Josefa Jiřího Kolára o Pražském židu se spojuje dvojí romantika. Katovská a židovská. Přináší dvojí apologii lidí vyvržených ze středu společnosti. Krvavého vykonavatele světské spravedlnosti a obyvatele ghetta. V Chrudimi stojí budova muzea loutek. Tento dům vlastnívávala vážená měšťanská rodina Mydlářů. Jan Mydlář studoval v Chrudimi soukromou latinskou školu. Studium nebylo levné. Na universitu přicházeli mladí lidé podle movitosti svých rodičů. Jan odešel do Prahy ve svých 16 letech. Na universitu chodili převážně synové české šlechty a politiků. Jedním ze studentů byl i syn kutnohorského starosty Šoltyse, s jehož otcem se Mydlář, už jako kat, setká v roce 1621 při tom hrozném krvavém divadle.

Pomocníkem chrudimského kata

mohl být nejvíce dva roky. To mu bylo devatenáct, dvacet let. Jako velice mladý se dostává do Prahy, kam si jej bere staroměstský mistr popravčí Jaroš. Podle všeho Jaroš po roce umírá. Takže všechno zůstalo na něm. Mladý katův pomocník se dlouho rozhodoval, než si podal žádost o místo kata, a předpokládal, že se jím nestane. Josef Svátek celou situaci popisuje tak, že nebyl nikdo na uvolněné místo a pacholci byli neschopní. Těžko se dá dnes posoudit, jaký byl výběr a jak neschopní byli pacholci. Magistrátu zřejmě vyhovoval Mydlář i proto, že byl dostatečně fyzicky vyspělý, zručný. Výhodu měl i v tom, že jako vystudovaný medik věděl kam seknout mečem, jak pustit žilou. Nemohu nic tvrdit, pouze vycházím z dostupných historických dokladů.

Alžběta či Bětuška se stala Mydlářovou ženou

Její data se dají najít v archivech? Alžběta skutečně žila. To potvrzují archivy. Dokonce existuje listina, na jejímž základě kupoval Mydlář Alžbětě pozemky. Uváděné stáří Bětušky je přibližné k věku Jana Mydláře. Do určité míry je to fiktivní odhad. Netvrdím (Štorkán), že mám pravdu. Avšak v případné polemice bych se pokusil svůj názor obhájit.

Vylíčení postavy Jána Jesenského

bylo jistým překvapením. Proč si myslíte, že byl takovým „politickým stratégem“? Jessenius – otec Slovák, matka Polka – je nepochybně veliká, téměř evropská postava. Velká osobnost lékaře, jenž ve svém oboru něco znamenal. Měl i velký diplomatický talent a jeho ctižádost z něho udělala ve 28 letech profesora, uznávanou autoritu. Pohyboval se na diplomatické půdě, protože to bylo dáno dobou ve které žil. Tehdejší společnost se dívala na kata s předsudky. Kdo se pohyboval poblíž radnice, jako např. advokát Cejpel, měl na Mydláře úplně jiný názor. Věděli, že je to velmi chytrý, vzdělaný člověk, oplývající penězi a mohli-li, pak si od něho půjčovali.

Tobiáš Štefek z Koloděj

byl mezi hrdlem propadnuvšími představiteli českých stavů. Jeho žena přišla za Mydlářem a dala mu pro žalářovaného chotě jed a navíc jej svedla. Faktem je, a je to zaznamenáno i na tehdejších kresbách a rytinách, že všechny ženy odsouzených českých pánů chodily prosit, orodovat, plakat, podplácet všechny ty úředníky, kteří měli moc rozhodnout, bude-li či nebude jejich manžel propuštěn. Historickými dokumenty je potvrzena ta skutečnost, že v onom vypjatém okamžiku, kdy se pražský kat Mydlář chystá stít hlavu Štefka, mění meč za ostrý. Aby to odsouzeného „nebolelo“. Jinými slovy splnil přání jeho ženy. Kdokoliv může namítnout, že výměna meče byla náhodná. Nechť si to myslí. Zde šlo o podchycení tragické zoufalosti žen, jejichž manželé byli odsouzeni k popravě. O jejich odhodlání učinit cokoli, aby svému choti, když nic jiného, ulehčili. Jed a nevěra je románovou fikcí.

Jak se vyrovnává se svým svědomím?

Je namístě zamýšlet se nad tím, kdo katovi přikázal zvednout meč, pro čí blaho tak činil, jakým právem zbavil postižené života. Vidím ho ve chvíli, kdy je postaven před rozhodnutí splnit nebo nesplnit příkaz Ferdinanda II. Co ho vedlo k tomu, že odmítl nabádání přátel a ženy. V té době se již způsob jeho uvažování změnil. Už znal i druhou stránku tehdejší politiky. Její hamižnost, nedůslednost a slabost. Historie dokazuje, že bitva na Bílé hoře byla nepřipravená a naivně prohraná bitva. Jan Mydlář si proto klade otázku, proč by právě on měl pykat za prohru zhruba dvouhodinové bitvy, v níž bojovali špatně placení žoldnéři a krále dosazeného na trůn českými stavy.

Sám sebe nepřesvědčil

že vše správně nepředpokládal. O tom svědčí chování lidí k jeho osobě po krvavé exekuci. Od onoho tragického dne je vystavován spravedlivému soudu veřejnosti a uvědomuje si, čemu se podvolil. Lidé se na něho oprávněně dívají nevraživě, nepřátelsky. Nezvou ho a nepouští jako dříve, do své společnosti. Je zdolán a nic mu nejsou platné jeho penězi nadité měšce. Do té doby se cítil normálním občanem. Teprve nyní je pro všechny opravdu krvavým katem. Nadto ztrácí i ženu, jež si dobrovolně vzala život, neboť neunesla jeho provinění.


Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

představují jakýsi staročeský Pitaval a zároveň originální pragensii. Tato práce je poplatná autorově romantickému pojetí, oblibě v napínavém ději a v melodramatických scénách. Zároveň je v ní cenný archívní objev, autentický doklad, kulturně historický detail značné poznávací hodnoty.

Josef Svátek (1835–1897)

se věnoval žurnalistice a studiu historie. Výsledky svého bádání v málo známých nebo těžko přístupných archívech zpracovával nejen v historických studiích a sbírkách (např. Pražské pověsti a legendy, Obrazy z kulturních dějin českých), ale vybíral si z nich látku i ke svým románům (Astrolog, Pád rodu Smiřických, Poslední Budovec, Železná koruna, Sedláci u Chlumce aj.).

Ve čtyřdílné práci Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze se soustředil na významné historické děje, kriminalistické případy, soudní procesy a mimořádné události, které vzrušovala lidi koncem 16. století a v první polovině 17. století, a vylíčil je v souvislosti s životními osudy staroměstského „popravního mistra“ Jana Mydláře a jeho syna. Nacházíme zde zajímavé poznatky o způsobu života lidí před více než třemi sty léty, výraznou kresbu dobového ovzduší, četné údaje o historických osobách i z oblasti kulturní historie.


Přehled literatury  > 

[1] Štorkán Karel: Kat Jan Mydlář. Ve službách císařů. Předmluva Jan Halada. Sedistra Praha, 1997.
[2] Svátek Josef: Paměti kata Mydláře. Výbor ze čtyřsvazkového cyklu Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze. Připravila a text literárně upravila Jana Štefánková. Albatros Praha, 1970.
[3] Krejčí Karel: Praha legend a skutečností. Panorama Praha, 1981.
[4] Vančura Vladislav upravil hru Josefa Jiřího Kolára Pražský Žid pro nové scénické provedení. Zde kat Mydlář odmítne popravovat české pány, dá se zastoupit a sleduje exekuci jako divák.


Poslední úprava: 4. března 2007, Copyright © 2000–2010 Tomáš Voříšek, e-mail: