Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci)

Sněmovní usnesení a mincovní řády panovníka určovaly ražbu, kurzy a přepočty, mince berné a neberné.

Grošové období v českých zemích (1300 – 1520)

Český grošový systém navazuje na starou početní soustavu talentů a solidů, z níž vycházela denárová soustava. V 15. a na počátku 16. století se platilo většinou v českých groších, méně ve zlatých uherských. Vedle toho se někdy udávala cena v groších míšeňských. V Čechách se stalo přežitkem počítání na hřivny. Groše se nadále počítaly jen na kopy, na Moravě se počítalo na hřivny.

Groš Pražský (denarius grossus pragensis)

později nazývaný grossus pragensis, grossi Pragenses (grossus = těžký), byl českou mincí zavedenou mincovní reformou Václava II. roku 1300 jako náhrada za obíhající denáry a brektáty. Nejprve se razil z čistého stříbra, později se přimísila měď. Výtvarným vzorem byl turský groš, ražený od r. 1266 ve francouzském městě Tours Ludvíkem IX. Pražský groš se stal vzorem pro míšeňský, uherský a polský groš. Ražba pražského groše skončila r. 1547 za vlády Ferdinanda I. S pauzami se s ním platilo do r. 1561. Za vlády Ferdinanda I. doznívá období měny grošové, i když v písemnostech účetního rázu se dále na kopy grošů počítá.

Pevný mincovní poměr 16. a 17. století

Po měnové reformě krále Jiřího z Poděbrad r. 1469 se razil nový groš na způsob grošů míšeňských a stanovil pevný poměr, který se udržel po celé 16. a 17. století:
1 kopa grošů českých = 60 grošů = 2 kopy grošů míšeňských (1 groš = 7 denárů)
1 bílý groš = 14 starých halířů = 7 nových halířů (halíře za krále Jiřího z Poděbrad – Hallenses, ražené v městě Halle)

Mincovní řád Ferdinanda I. z roku 1539

Dosavadní bílý groš se stal jen početní jednotkou a nově zavedenou účetní jednotkou. Bylo legalizováno zvýšení hodnoty obíhajícího českého groše (širokého) na 9 peněz bílých.

1 bílý groš = 7 bílých peněz a 14 haléřů (pojem bílý groš = 7 peněz bílých platil i nadále)

Platidlem byl ražený a obíhající široký groš

1 široký groš = 9 bílých peněz
1 říšský zlatý = 24 grošů = 60 krejcarů (i nadále) 1 bílý groš = 2 1/2 krejcaru

Ferdinand I. zavedl troje jiné groše

z nichž tzv. „hubáčky“ platily pouze jako 1/3 starého českého groše.

1 pražský groš = 12 denárů (parvů) = ražený ekvivalent solidu
20 pražských grošů = 1 talent (libra)
1 pražský groš = 7 bílých peněz (denárů) = 14 malých peněz (haléřů) (ve 14. století)

Od 30. let 16. století v Čechách platil přepočet:
1 krejcar = 2 feniky = 3 bílé peníze (denáry) = 6 malých peněz (haléřů)

Stanovení kurzů 1544

1 uherský zlatý = 1 1/2 kopy míšeňské
1 uherský zlatý = 105 krejcarů
1 rýnský zlatý = 1 kopu míšeňskou a 12 peněz malých
1 rýnský zlatý = 72 krejcarů
1 tolský groš (jách. tolar) = 1 kopa míš. grošů
1 tolský groš (jách. tolar) = 70 krejcarů
1 český groš (dř. široký) = 18 peněz malých
1 český groš (dř. široký) = 9 peněz bílých
1 český groš (dř. široký) = 3 krejcary
1 bílý groš (početní jedn.) = 7 peněz bílých

Míšeňský a český groš (grossi Bohemicales)

Groše míšeňské převládaly od poloviny 16. až do poloviny 17. století. Od třicetileté války se uplatňoval zlatý rýnský:
1 kopa grošů míšeňských = 1 zlatý a 10 krejcarů rýnských

Groš bílý, český groš (také „zmrzlík“) byla stříbrná mince ražená poprvé v 15. století ve Slezsku a Polsku. V Českých zemích byl jeho předchůdcem tzv. „lehký groš“, ražený okolo 1547. Bílý groš zaveden v českých zemích Maxmiliánem II. r. 1573. Razily ho mincovny Praha, Kutná Hora, Jáchymov, České Budějovice (zřízena za Maxmiliána I., 1564 – 1576), za Rudolfa II. (1576 – 1610) a za Matyáše II. (1612 – 1619). Poslední ražení bílého groše v českých zemích bylo roku 1619.

Přepočet platidel v Čechách

Od 30. let 16. století v Čechách platil přepočet:

1 bílý groš = 2 groše míšeňské = 7 bílých peněz (denárů českých) = 14 českých haléřů

1 kopa míšeňská = 1/2 kopy českých grošů (počítání groši míšeňskými od 1470)
1 český groš = 7 bílých denárů (Od Ferdinanda I., 1526 – 1564)
1 míšeňský groš = 7 malých denárů (od Ferdinanda I.)

Tolarové období v českých zemích (1520 – 1892)

Groš byl z oběhu vytlačen tolarem (z němčiny Thaler), který začala razit od r. 1538 i pražská mincovna a r. 1543 mincovna kutnohorská. Tolar nahradil dřívější groš (a říšský zlatý měl nahradit tolar) i jeho funkci hrubé stříbrné mince.

Od osmdesátých let 16. století byly časté emise zlatých dukátových mincí. Razily se dukáty, i jejich deseti, pěti, čtyř, tří a dvojnásobky.

Šlikovská mincovna v Jáchymově 1519

Roku 1516 bylo u Jáchymova (dříve Konradsgrün) nalezeno stříbro. Majitel hrabě Štěpán Šlik postavil vlastní mincovnu, kde po roce 1519, za panování Ludvíka I. (1516 – 1526) razil vlastní stříbrné peníze, na základě práva uděleného jeho předkovi Kašparu Šlikovi císařem Zikmundem už r. 1437. U nás se jim říkalo Tolské (tólské) groše, v Německu Joachimsthaler, Schlikenthaler či Löwenthaler, později tolary (Thaler). Právo, propůjčené stavy, odňal král Ferdinand I. smlouvou r. 1528 a do r. 1545 o ně připravil Šliky docela. Hodnota tolarů se časem měnila, jako hodnota stříbrných peněz vůbec.

1 jáchymovský tolar (tolský groš pánů Šliků) = 18 pražských grošů (za panování Ludvíka I. a později za víc)
1 jáchymovský groš, tolar = 22 1/2 grošů širokých (pro pražské groše se ujímá název „široké“.)
1 jáchymovský groš, tolar = 24 1/2 groše v bílých penězích
1 jáchymovský groš, tolar = 26 grošů v haléřích

Vývoj měnové soustavy 1530 až 1539

1 tolar (rýnský zlatý) = 22 1/2 grošů pražských (jednoduchých bílých r. 1531)
1 tolar (rýnský zlatý) = 2 půltolary = 4 čtvrttolary = 24 grošů pražských (jednoduchých bílých r. 1534)
1 tolar (rýnský zlatý) = 30 grošů pražských (jednoduchých bílých, r. 1539 potvrzen tento stav mincovním řádem)

Počítání v české měně 1530

30 grošů bílých (a libra) = 1 kopa
24 grošů bílých = 1 zlatý rýnský
1 groš bílý = 7 penízů bílých
1 peníz bílý = 4 haléře
60 grošů malých = 1 kopa
1 groš malý = 7 penízů malých
1 peníz malý = 2 haléře

Mimo tolary se razil Ort (Ortshaler)

1 ort = 6 grošů bílých; 4 orty = 1 zlatý; 5 ortů = 1 kopa (1530)

1 ort = 1/4 zlatého rýnského tolaru = 15 grošů míšeňských (tatáž cena za Maxmiliana II., 1564 – 1576)
1 tolar = 45 bílých grošů = 150 krejcarů (po r. 1619 se však orty již nerazily, jen celé tolary a 1/2 tolary)

Nedostatek drobných mincí 1540 – 1618

Čeští stavové si stěžovali r. 1540 u císaře, protože česká mince ztrácela v okolních zemích na ceně. Ferdinand I. navrhl srovnání mince s mincí rakouskou a s mincí německých kurfiřtů. Stavové byli proti, protože proti krejcarům byl značný odpor. V tomto období byl velký nedostatek drobných. Stavové, po předchozím několikerém připomínání, po sněmu r. 1545 žádali Ferdinanda I., aby se stříbro z Kutné Hory nevyváželo za hranice, místo toho aby se razily drobné mince. Ještě roku 1618 radila komora císaři jaký by mohl mít zisk na malé minci. Hrubá mince jde za hranice a z té nemá nic.

Sněmovní usnesení z prosince 1547

poprvé rámcově sjednotilo tolarový systém ve všech zemských mincovnách. Tolar (váha 28,93 g, jakost 895/1000) byl včleněn do měnové soustavy:

1 tolar = 30 grošů bílých po 7 penězích
1 tolar = 14 peněz malých

Mincovní řád Ferdinanda I. r. 1559 a 1661

Sjednocující snahy císaře Ferdinanda I. vyvrcholily zavedením tzv. augsburského mincovního ediktu v roce 1559, jehož prostřednictvím uvedl do říšského mincovnictví zlatník v hodnotě 60 krejcarů podle rakouské reformy z roku 1524. Byl ražený ve stříbře a stal se ekvivalentem zlatého rýnského. Císař Ferdinand I. měl v úmyslu unifikovat měnu v německé říši, jíž měla být přizpůsobena i česká měna.

Mincovní řád srovnává minci říšskou s českou, král také určuje poměr cizích peněz ke krejcarům a k zlatým. Popisuje peníze „neberné a zlé“ (řád byl s obrázky) a zakazuje vývoz stříbra z Čech. Byl vydán z důvodu mincovních zmatků, které neodstranil, ale lidé měli na očích pravidlo a mohli se při trošce pozornosti vyhnout škodám. Hlavní mincí v řádu je zlatý říšský.

10 zlatých říšských = 1 pražská hřivna (raženo z)
1 říšský zlatý (zlatník, lehký tolar) = 60 stříbrných krejcarů a jeho díly: 30, 10, 2 a 1 krejcary
1 stříbrný krejcar = 3 bílé české peníze (český groš) = 6 malých peněz
8 bílých penízů = 1 groš (Ferdinand I. dal kromě krejcarů udělat i drobné mince)
1 bílý peníz = 1/3 krejcaru a haléř = 1/6 krejcaru

Roku 1561 provedl Ferdinand I. další mincovní reformu. Základem měny se stal zlatník s obsahem 22,27 g stříbra:

1 zlatník = 60 krejcarů = 180 penízů = 360 malých penízů

Bílý peníz (1483 až 1561)

drobná česká mince, byla ražená od 1483 do 1561 (Vladislav II. až Ferdinand I.)

1 český groš = 7 bílých peněz = 14 haléřů
1 česká stříbrná hřivna = razilo se 187 grošů = 1 309 bílých peněz (později 218, ke konci vlády Ludvíka I. 234 grošů českých)
1 bílý peníz = 1,39 krejcarů rakouských (za Ferdinanda I., 1526 – 1564)
1 bílý peníz = 1,03 krejcaru (po r. 1547 až do mincovního patentu 1561)

Greschl 1559. Grešle 1624

od něm. Groschel (košíček). Označení od roku 1559 pro drobnou německou minci. 1 tolar = 84 grešlí. V Čechách označení za vlády Ferdinanda II. Habsburského od 1624, razila se i za Ferdinanda III. (1637 – 1657), konec ražby za vlády Josefa II. (1780 – 1790). Naposledy ražena měděná grešle r. 1768 v Praze (zavedena Marií Terezií, 1740 – 1780).

1 grešle (hovorově trojník) = 3 krejcaru (ve Slezsku r. 1624))
1 grešle = 1/3 krejcaru (po 1750 – měnová reforma)

Maxmilián II. obnovil tolarový systém roku 1573

V roce 1561 zavedený zlatníkový systém neměl v Čechách dlouhého trvání. Odpor obyvatelstva k počítání na „německé krejcary“ byl tak silný, že král Maxmilián II. byl v roce 1573 stavy přesvědčen pro návrat k tolarovému systému. Zlatník zůstal jen početní jednotkou. Hlavní mincovní jednotkou se stal znovu tolar o váze 28,93 g a jakosti 0,895. Ten nyní vybíjely všechny královské mincovny – pražská, kutnohorská, jáchymovská i na přelomu let 1568 a 1569 nově založená mincovna českobudějovická. Maxmilián II. obnovil roku 1573 ražení tolarů, půltolarů a čtvrttolarů. Ražení krejcarové mince bylo zastaveno.

1 tolar = 30 grošů českých
1 český a uherský zlatý dukát = 108 krejcarů (r. 1576)

Seznam mincí berných a zlých roku 1577

Po Ferdinandově smrti byly opět vydávány mandáty proti „zlé minci z ciziny pošlé a v Čechách na škodu lidí se roztahující“. Za šest let (1573 až 1579) na šesti českých sněmech mluvili o české minci. Roku 1577 byl opět vydán seznam mincí berných a zlých, černých a neberných. Lidé si měli pamatovat např. 132 berných a 117 neberných tolarů. Ten, kdo přijal nebo vydal minci jejíž lhůta vypršela, byl roku 1580 potrestán pokutou 1,5 české kopy. Ve městech, v době konání trhů, biřicové provolávali mandáty o zlé minci. Neberné mince do jisté doby přijímali v mincovnách v Praze, Jáchymově a Budějovicích, kde je přetavovali.

Přepočet peněz v letech 1567 až 1577

1 kopa míšeňská = 60 grošů českých
1 český groš = 7 penízů
1 zlatý rýnský = 60 krejcarů
1 krejcar rýnský = 6 peněz

Malý groš od roku 1577 za císaře Rudolfa II.

Groš malý (Maley gross) byla drobná stříbrná mince zavedená roku 1577 císařem Rudolfem II., jako jediná mince s českým nápisem. Vzácně se objevil Malei gross, ražený 1578 v Praze, 1577 až 1578 v Jáchymově a Českých Budějovicích. Císař Matyáš II. také razil groš v letech 1612 až 1619. Tyto groše se podobaly Rudolfovým, pouze místo R měly M. Ražení bylo zrušeno roku 1619. Důležité je upozornění, že za malé groše se braly už roku 1530 Svidnické půlgroše (ražené za Ludvíka I., 1516 – 1526).

1 malý groš ve zlatě = 0,5 dukátu (Praha 1600)
1 malý groš ve zlatě = 1 dukátu (1604)
1 malý groš ve zlatě = 1 dukátu a 0,5 dukátu (1605)
60 malých grošů = 1 kopa českých grošů
1 malý groš stříbrný = 1 míšeňský groš

1 kopa malých grošů = 30 grošů bílých
1 český tolar = 60 malých grošů
1 kopa míšeňská = 60 malých grošů
1 malý groš = 7 malých peněz
1 tolar = 2 půltolary = 4 čtvrttolary = 30 bílých grošů = 60 malých grošů = 210 bílých peněz = 420 malých peněz (1577 až 1619)

Tolary a dukáty ze země, do země krejcary (1601 – 1610)

Dukáty se začaly razit za krále Jana Lucemburského (mezi r. 1311–1346) a byly z 23 3/4 karátového zlata. Hodnota dukátu od r. 1547 postupně stoupala. Po roce 1616 až na osmi a deseti násobek. Roku 1624 měl dukát opět stejnou hodnotu jako v roce 1614.

1 stříbrný dukát = 1,5 kopy míšeňské (1525)

V letech 1601 až 1610 se tolary a dukáty odvážely za hranice, kde více platily a místo nich se do země hrnuly krejcary. Proto byla roku 1601 zvýšena hodnota:

1 český a uherský zlatý dukát = 120 krejcarů
1 tolar = 73 krejcarů

Hodnota peněz v roce 1610

1 český a uherský zlatý dukát = 140 krejcarů = 1 kopa českých grošů = 2 kopy míšeňských grošů
1 tolar = 72 až 73 krejcarů
1 rýnský zlatý dukát = 116 1/2 krejcaru
1 rýnský zlatý dukát = 50 bílých grošů
1 bílý groš = 2 malé groše
1 kopa míšeňská = 60 malých grošů
1 bílý groš = 7 bílých peněz a 14 malých peněz
1 krejcar = 3 bílé peníze
1 krejcar = 6 malých peněz

Ceny v kopách za Rudolfa II. a roku 1613

Ceny na konci třicetileté války se uváděly, kde se výslovně neuvádí česká kopa, vždy v kopách míšeňských.

1 kopa česká = 5 zlatých 32 krejcarů (za Rudolfa II., 1576 – 1611)
1 kopa míšeňská = 2 zlaté 46 krejcarů (za Rudolfa II.)
1 kopa míšeňská = 60 grošů = 70 českých krejcarů (1604)
1 kopa českých grošů = 140 krejcarů = 15 zlatých (1613)
1 kopa míšeňských grošů (malých) = 70 krejcarů = 11 zlatých 40 krejcarů (1613)

Krejcaráky, černý peníz a nový zlatý (1619 – 1623)

Za stavovského povstání se na krátkou dobu obnovila krejcarová měna, oblíbený tolar zůstal zachován. Za direktoria 1619 se razily místo grošů 24krejcaráky:

31 3/4 kusů = 16 lotů (dle usnesení od 28. června 1619, byly z 10 lotového stříbra)
32 1/4 kusů = 16 lotů (od července 1619, ze stříbra 9 1/2 lotového)

Zavedeny byly také 12krejcaráky:
54 1/4 kusu = 16 lotů stříbra 8 1/2 lotového, po měsíci ze stříbra 8 lotového (červen, červenec 1619)

3krejcaráky ze stříbra 6 3/4 lotového = 176 kusů vážilo 16 lotů

V té době se nařízením vyloučilo počítání na groše a na peníze a zavedlo nenáviděné počítání na krejcary:

388 kusů krejcarů = 16 lotů ze stříbra 5lotového
717 bílých peněz = 16 lotů z 3lotového stříbra
828 kusů malých peněz = 16 lotů ze stříbra 1 3/4 lotového
24krejcarák = 30 krejcarů (platilo se za krále Bedřicha Falckého, 1619 – 1620)
12krejcarák = 15 krejcarů (platilo se za Bedřicha Falckého)

Černý peníz (malý peníz, haléř, denarius niger), byl v Čechách ražen od r. 1482 do vlády Fridricha Falckého 1620.

1 pražský groš = 14 černých penízů
1 bílý peníz = 2 černé peníze

1 nový zlatý (po 60 krejcarech) = 1 zlatý 10 krejcarů (1619) = pouze 33, 27, 23 krejcarů rakouské měny (1620–1623)

Zvýšení kurzu mincí sněmovním usnesením r. 1620

Protože česká mince plynula i nadále ze země, usnesl se r. 1620 zemský sněm na dalším zvýšení kursu hodnotných mincí:

1 český a uherský dukát = 3 kopy míšeňských grošů = 210 krejcarů
1 tolar = 2 kopy míšeňských grošů = 140 krejcarů
1 zlatý rýnský = 2 kopy míšeňských grošů 10 krejcarů = 150 krejcarů

Konsorcium Hanse de Witte 1622

V lednu 1622 byla podepsána smlouva mezi dvorskou komorou a konsorciem pražského kupce Hanse de Witte a spol., které získalo monopol na výkup pagamentu a ražbu mince v Čechách na Moravě a v Dolních Rakousích, a získalo také předkupní právo na odkup vytěženého stříbra.

Členy konsorcia bylo patnáct lidí. Skutečnou práci odváděli jen dva – Hans de Witte a žid Baševi (Basseve). Zbývajících třináct lidí, včetně Valdštejna, Lichtenštejna a Michny, akci „politicky“ krylo. Konsorcium dalo za necelé dva roky do oběhu 42 milionů zlatých. Zisk se nedá odhadnout, protože konsorcium nedodržovalo ani nehoráznou výši devalvace – např. kníže Lichtenštejn dostával za jednu investovanou hřivnu 569 zlatých, přičemž nejvyšší (nikoli průměrná) nákupní cena byla 85 zlatých. Z 1 hřivny se razily mince v hodnotě 79 zlatých (na jaře r. 1621 jen 46 zlatých). Za zisk si pak členové konsorcia kupovali statky. Ražba znehodnocených mincí byla zastavena až při vyhasínání konfiskací. Celá akce skončila bankrotem.

Vyhlášení české kalady 14. 12. 1623

Císařským patentem ze 14. 12. 1623 v Čechách (později i na Moravě), bylo nařízeno snížení nominální hodnoty jednotlivých mincí o 87–92 % (tzv. velká kalada), což zruinovalo dlužníky a také majitele velkých hotovostí, jimiž byli menší zloději bez politických konexí. Měnové poměry a státní finance se po skončení třicetileté války nepodařilo stabilizovat, takže se začátkem 90. let 17. století přistoupilo k tzv. „malé kaladě“, která devalvovala mince o 25 %. Pokus měl řešit dopady výdajů na turecké a francouzské války, selská povstání a rozmařilost císařského dvora. Při této devalvaci se komora pokoušela znehodnocení mincí zatajit: Stejné to bylo i roku 1659, kdy se tajně snížil obsah stříbra v tolaru o 1 kvintlík.

Podle Mikuláše Dačického platilo roku 1623:

1 starý stříbrný tolar = 560 až 700 krejcarů (před válkou 70 krejcarů)
1 zlatý dukát = 1050 až 1120 krejcarů (před válkou 105 krejcarů)
Pro porovnání: podle mincovního řádu z r. 1561 se 1 zlatník se rovnal 60 krejcarům.

Smlouvou dvorské komory se společností v níž byl de Witte, vznikla „dlouhá“ mince (dlouho se počítala a rovnala, než za ní člověk dostal tolar). Císařská komise toto zlehčení mince vyšetřovala 16 let.

Drasticky snížené hodnoty

1 tolar, dvouzlatník i dvouapůlzlatník = 20 nových krejcarů
1 zlatník či 75krejcar = 10 dobrých krejcarů
1 dobrý krejcar = 4 peníze vídeňského rázu
1 kopa krejcarů klesla na 6 krejcarů.

Zrušení české hřivny a zavedení vídeňské r. 1624

Díky centralistickým snahám Ferdinanda II. došlo r. 1624 ke zrušení české hřivny o váze 253,17 g, která byla v užívání 300 let a k zavedení výchozí mincovní jednotky hřivnu vídeňskou (280,644g).

Podle údajů roku 1626 v purkrechtní knize

1 dukát = 2 kopy 21 grošů míšeňských a 3 peníze = 990 peněz = 165 krejcarů (1626, panství Kostelec nad Černými Lesy)
1 zlatý rýnský = 1 kopa 34 grošů míšeňských a 2 peníze = 666 peněz = 110 krejcarů (1626, panství Kostelec nad Černými Lesy)

Převod měn určen sněmy 1627 a 1637

1 tolar = 1 kopa míšeňských grošů = 72 krejcarů (za Rudolfa II., 1576 – 1611)

1 tolar „široký“ = 90 krejcarů = 1 1/2 rýnského zlatého (1627)
1 kopa míšeňských grošů = 70 krejcarů = 1 zlatý rýnský 10 krejcarů (1627, 1637)
1/2 kopy grošů = 30 grošů míšeňských = 35 krejcarů (1637)
1 kopa českých grošů = 2 kopy míšeňské = 2 zlaté 20 krejcarů rýnských = 140 krejcarů (1627, 1637)

Zlatý rýnský (Florenus)

byl zaveden roku 1637 a počítalo se v nich do konce 18. století.

1 zlatý 10 krejcarů rýnských = 1 kopa míšeňská = 1 zlatý 2 krejcary rakouské měny
1 zlatý měl 60 krejcarů po 7 denárech
1 zlatý rýnský = 60 krejcarů po 4 fenicích (haléřích)
1 zlatý = 2/3 tolaru
3 zlaté = 2 tolary

Převody měn ke konci vlády Ferdinanda II. (1637)

Kopy českých grošů na kopy míšeňské

násobíme 2:
73 409 kop 15 grošů 6 1/2 denárů českých
73 409 kop 15 grošů 6 1/2 denárů českých
= 146 818 kop 31 grošů 6 denárů míšeňských (7 denárů převedeno za 1 groš míšeňský)
= 171 288 zlatých 17 krejcarů 1 denár rýnský

Kopy českých grošů na rýnské zlaté a krejcary

násobíme 2 a 1/3:
73 409 kop 15 grošů 61/2 denáru českého
73 409 kop 15 grošů 61/2 denáru českého
24 469 kop 45 grošů 2 denáry české
= 171 288 zlatých 17 krejcarů 1 denár rýnský (měnitel 7 denárů a 60 při krejcarech a groších)

Kopy grošů míšeňských na zlaté rýnské

násobíme 1 a 1/6:
146 818 kop 31 grošů 6 denárů míšeňských
24 469 kop 45 grošů 2 denáry míš.
= 171 288 zlatých 17 krejcarů 1 denár rýnský


Přehled literatury

[1] Čermák Kliment: Mince království Českého za panování rodu Habsburského od roku 1526, F. Hoblík Pardubice, 1891–1913.
[2] Procházka Ladislav: Přehled měny v Českých zemích. Listy genealogické a heraldické společnosti v Praze č. 9, 1970.
[3] Winter Zikmund: Kulturní obraz českých měst 2. díl, kapitola sedmnáctá O minci. Matice česká Praha, 1892.
[4] Živa. Časopis přírodnický č. 4, 1864, str. 341–343, Dodatek. O české minci. Pomocí Musea Království českého Praha, 1864.
[5] Klatowský Wondřej: Nowé knijžky wo počtech na cyfry a na liny, při tom niekteré welmi užitečné regule a exempla mince rozličné, podle biehu kupeckého krátce a užitečnie sebraná, Frid. Peypus Norimberk 1530. Druhé vydání Jan Kantor Praha, 1558.
[6] Duras Josef: Místopis král. krajského města Rakovníka. V arcibiskupské knihtiskárně, řízením Václava Špinky Praha, 1839.


(Přeskočit na začátek stránky - navigaci - text)
Poslední úprava: 17. května 2020, Copyright © 2000–2020 Tomáš Voříšek, e-mail: