Otta z Losu

Délkové a váhové míry a mince platné v českých zemích od roku 1764 a 1876

Nejednotnost se ustálila roku 1764 kdy byly zrušeny všechny české míry, váhy i peníze a zavedeny vídeňské neboli rakouské

<< Obsah kapitoly Pražský kat Jan Mydlář

Ve starých dobách nebylo jednotných měr a vah

Ještě ve století 13. a dokonce i ve stoletích následujících bývala u nás v Čechách nestejná míra a váha. Toto roztříštění měr a vah nejen u nás, ale i v cizině vyvinulo se vlivem městské samosprávy, místních vrchností a částečně i starodávným zvykem. Vždyť např. města sobě hodně blízká jako Litomyšl a Chrudim měla v druhé polovině 13. století nestejné míry. Proto se nedivme, když někde čteme, že kupec moravský měřil nebo vážil mírou moravskou, vídeňský zase vídeňskou, polský polskou atp. Právě takové zmatky byly v 17. století v dutých, prostorových, mírách (např. korec), které udávaly plochu, kterou je možno osít tímto objemem osiva.

Zmatek v tehdejších mírách vysvitne nejlépe z porovnání:

loket pražský = 0,503 m
loket moravský = 0,594 m
loket slezský = 0,579 m

Postupem času ustálily se naše české míry, váhy a peníze a užívalo se jich až do r. 1764, kdy byly všechny zrušeny a zavedeny byly vídeňské neboli rakouské. Starých českých se však užívalo i potom. Desetinná soustava, dnes obecně užívaná při měření, vážení i v měně celé Evropy, mimo Anglii, byla na našem území zavedena zákonem až od 1. ledna 1876, přestože metr byl ustaven již roku 1795. Tak byla i u nás pinta nahrazena litrem, libra kilogramem, loket metrem, sáh metrem čtverečním.

České délkové míry

loket český = 59,14 cm – 59,3 cm = 3 pídě po 19,71 cm
píď = 8 palců po 24,64 mm = 10 prstů = 40 zrnek po 4,92 mm = 19,71 cm
dlaň = 4 prsty = 7,88 cm
střevíc = stopa = 4 dlaně = 29,6 cm až 31,32 cm
pěst = 4 palce = 9,856 cm (míra pro výšku koně)
palec, později coul = 2,46 cm
kročej = 1 1/2 lokte, ale také 2 lokte
sáh = 3 lokte = 1,778 m
provazec = 52 lokte
hon = 5 provazců = 153,76 m
míle česká = 12.600 loktů = 7,126 km = 7,4985 km
prut = 8 loktů
látro (hornická míra) = 3–4 lokte
rybářský provazec = 22 lokte

Staročeské délkové míry

1 loket = 0,59139 m (zazděn na rohu věže Novoměstské radnice roku 1615)
1 loket = 24 palců
1 loket = 2 střevíce
1 střevíc (stopa, noha, šlépěj) = 12 palců = 295,695 mm (zmiňován již v roce 1579)
1 palec = 5 zrn = 12 čárek = 24,64125 mm
1 prst = 4 zrna = 19,713 mm
1 dlaň = 4 prsty = 78,852 mm (zmiňován již v Hájkově kronice)
1 pěsť = 4 palce = 98,565 mm
1 píď = 8 palců = 10 prstů = 197,13 mm
1 sáh staročeský = 3 lokty = 1,77417 m
1 látro = 4 lokte = 2,36556 m
1 postav = 30 loktů = 17,7414 m
1 prut = 8 loktů = 4,73112 m
1 provazec přemyslovský = 42 loktů = 24,83838 m
1 provazec viniční = 64 loktů = 37,84896 m (zaveden v době Karla IV.)
1 provazec zemský unifikovaný = 52 loktů = 30,75228 m
1 míle česká = 9066 m
1 míle staročeská = 365 provazců po 52 loktech = 11225 m
1 hon = 5 provazců po 42 loktech = 210 loktů = 124,1919 m (z dob Přemysla Otakara II.)

Rakouské délkové míry (porovnej se starými českými)

míle poštovní = 4000 sáhů = 7,58666 km
sáh = 6 stop (střevíců) = 1,896484 m
stopa (střevíc) = 12 palců = 31,6081 cm
palec (coul) = 12 čárek = 2,633 cm
čárka = 12 bodů = 2,19 mm
loket vídeňský = 29,5797 palců = 77,7558 cm
pěst = 4 palce (coule) = 10,537 cm

Vídeňské délkové míry (dekretem Marie Terezie 14. 4. 1763)

1 sáh (die Klafter) = 6 stop = 72 palců = 1,896484 m
1 stopa = 12 palců = 31,60807 cm
1 palec = 12 čárek = 2,634 cm
1 čárka = 2,195 mm
1 míle = 4000 sáhů = 7,5859 km
1 vídeňský prut = 10 stop = 3,1608 m
1 loket (die Elle) = 0,7776 m

Poměrná čísla k zapamatování

3 palce = 8 cm
1 m = 3 střevíce + 2 palce
3 střevíce (stopy) = 95 cm
5 sáhů = 9,5 m
loket = 78 cm
4 míle = 30 km

Měření v kusech na postavy

1 postav = 32 loket moravských
1 postav = 39 loket pražských
22 postavů = 1 saum jinak palík
22 loket = 1 barchan
45 barchanů = 1 „fordl“

Střižní zboží (sukno, plátno) se měřilo na lokte nebo v kusech na postavy

Postav měl 22 až 50 loket (nic nebylo stálé, jen šizení kupujícího bylo stálé).
kopa plátna = 600 loket vídeňských
kus plátna (stučka) = 72 loket
stučka plátna také 30 loket
štučka = 6 přaden = 12 čteníků = 240 vázání = 4800 nití
nit = 3 čes. lokte příze
žemližka lnu = otýpečka zvlášním způsobem svázaná
česání obláč = svazek vyčesaného lnu nebo konopí

Délkové míry (v 19. století před r. 1876)

1 pražský loket = 593,97 mm
1 lipský loket = 565 mm
1 pruský loket = 666,94 mm
1 vídeňský loket = 779,21 mm
1 saský loket = 566,38 mm
1 vratislavský loket =576,116 mm

Váhové míry

1 kventlík = 4,014 g = 1/64 hřivny = 1/4 lotu = 4 denáry
1 lot = 16,056 g = 4 groše = 1/16 hřivny
1 hřivna = 256,9 g = 1/2 libry = 16 lotů
1 libra = 514,0 g = 1/120 centýře
1 centýř = 61,728 kg = 120 liber

Různé míry a váhy

stoh slámy = 60 otepí
stoh dříví = 2 sáhy
kopa = 60 kusů = 4 mandele po 15 kusech = 5 tuctů
mandel = 15 kusů
tucet = 12 kusů
veletucet = 12 tuctů = 144 kusů

Počítání na rozličné mince (podle Klatovského)

Česká mince

1 kopa = 30 grošů bílých
1 zlatý rýnský (rýnský) = 24 grošů bílých
1 groš bílý = 7 penízů bílých
1 peníz bílý = 4 haléře
60 grošů malých = 1 kopa
1 groš malý = 7 penízů malých
1 peníz malý = 2 haléře
6 grošů bílých = 1 ort
4 orty = 1 zlatý
5 ortů = 1 kopa

Míšeňská mince

2 haléře = 1 peníz
12 penízů = 1 groš
252 penízů = 1 zlatý
21 grošů = 1 zlatý
21 grošů = 42 grošů mečových
60 grošů = 1 kopa
20 grošů = stará kopa

Počet na liny (počítání na čarách)

Odspodu nahoru: první čára = jedna, druhá čára = deset, třetí čára = sto, čtvrtá čára = tisíc, a každá čtvrtá se označí křížkem. Mezery mezi čarami mají také své označení: první pod první čarou = půl, druhá nad první čarou = pět, třetí mezi druhou a třetí mezerou = padesát, atd. Každé znamená desetkrát více předešlého. Popis postupu: „Vzdělej peníze na groše, zdvihni 7 pen. bílých, posaď do pole 1 groše, a to tak často, ažbys neměl co více bráti; groše též také vzdělej na zlaté, vezma 24 gr. za 1 zl. Suma všeho učiní 202 zl 7 gr. 4 pen.“ U odečítání se menšenec položil na liny a menšitel se od něho ubíral (tj. buď se umazával, buď se skutečné grošíky odnímaly), načež zůstal zbytek na linách.

Pythagorův stůl čili početní tabulka (násobení)

Popis postupu: „Když skrze jednu figuru multiplikovati chceš, sáhni na hořejší liny, kde grošíky leží, kteréž multiplikůj s nadepsaným počtem, produkt posaď do druhého pole, ty, kterés multiplikoval, vezmi pryč. A byl-li by na spacium pod prstem 1 grošík, ten neskládaje prstů dolův multiplikůj, též podobně facit do druhého pole vlož. Ten opět multiplikovaný pryč vezmi, s prsem spusť se dolův na druhou liny a dělej jak prvé (produkt do druhého pole klaď) až do konce.“

Početní groše (speciální měděné žetony)

Už za doby Ferdinanda I. byly zavedeny početní groše – speciální měděné žetony – účelově využité při účetních pracích. Nejčastěji se můžeme setkat s početními groši Rudolfa II.. Princip počítání s početními groši se pokusme vysvětlit na příkladu. Početní peníze se pokládaly na linky početního prkna (početní tabulky) tak, že groš položený na linku určoval násobky linkové hodnoty a groš mezi linkami reprezentoval polovinu hodnoty vyšší z linek. Takže celková hodnota zaznamenaná v našem příkladě je 712 kop, 81 grošů a 2 denáry (bílé peníze). Své početní groše si v té době vydávaly i mnohé soukromé osoby, zejména úředníci královských mincoven a horních úřadů. Jim však tyto žetony sloužily spíše pro reprezentaci než jako účetní pomůcka.

<< Obsah kapitoly kat Jan Mydlář

Přehled literatury

[1] Klatowský Wondřej: Nowé knijžky wo počtech na cyfry a na lyny, při tom niekteré welmi užitečné regule a exempla mince rozličné, podle biehu kupeckého krátce a užitečnie sebraná. Frid. Peypus, Norimberk, 1530. Druhé vydání Jan Kantor v Starém Městě Pražském, 1558.
[2] Dastich Josef: Mathematikové v Čechách II. Živa. Časopis přírodnický. Číslo 2, 1864, str. 160–171. Pomocí Musea Království českého Praha, 1864.
[3] Winter Zikmund, Dr.: Zač bylo živobytí za starodávna? Přítel domoviny. Časopis k zábavě a poučení. Ročník IV., číslo 3., E. Beaufort Praha, 1888.
[4] Skřivan Antonín: Počtářství pro život obecný se zvláštním zřetelem k třídě obchodní, 1851–1852
[5] Beichel, J. B.: Prawidla k počjtánj z hlawy s hognau zásobau rozmanitých přjkladů ku prospěchu sskolnjch učenců, pomocnjků a učitelů. Jan Host. Pospjssil W Hradcy Králowé, 1829